Už je to tu zase. Sedím ve vaně pod tekoucí sprchou, kapky vody mi stékají po paži a po celém mém tě
3
Počet odpovědí:
Už je to tu zase. Sedím ve vaně pod tekoucí sprchou, kapky vody mi stékají po paži a po celém mém těle. Necítím nic, jen možná trochu úlevu. Tohle je jediné místo, kde na mě nemůžou. Tohle je jediné místo, kam mé věrné kamarádky úzkost a deprese nemají přístup, tekoucí voda, kapky stékající po mně. Kapky mi rozumí, nesoudí a spolu s sebou někam skrz vodovodní trubky si vezmou všechno zlé, co se ten den stalo. Tady cítím alespoň trochu svobody. Tady jsem pryč od všeho, od všech a konečně necítím nic. Snažím se nabrat sílu na další den, kdy mě to zas všechno bude pronásledovat, ta minulost. Už nechci, nemůžu a nevím, jak dlouho ještě budu moct takhle pokračovat. Proč mě otcovy činy pronásledují den co den, proč se za něj cítím odpovědná. Já přece nemohu za to, že nás psychicky týral. Já nejsem on a nikdy jako on nebudu. Nechci. Ale nevím, kolik toho ještě snesu. Pocit viny za jeho činy a i za to, že mu po těch letech nejsem schopná odpustit. Ta úzkost, její stavy a paní deprese, která zas převzala vládu. Vím, že si nic neudělám, neublížím si. Protože jediné, co mě drží je má bodoucnost. Jediné, co mě drží je, že jednou přijde den, kdy mu odpustím, budu schopná ho vídat, budu mít vlastní rodinu a budu zažívat každodenní problémy, trable i radosti života. Ale co když to nestihnu? Co když se uchlastá k smrti a umře.. A pak tu budu já a ta vina, že mu nemohu odpustit mě sežere. Jsem tu, sedím pod tekoucí sprchou. Připomíná mi zvuk deště. Zacpu si uši, v dálce slyším jakoby zvuk deště, ale na co se soustředím je má maličkost, slyším každý nádech a každé "buch buch" mého srdce. Radost. Tak přece uvnitř ještě žiju.
Dobrý den, podle vašich slov Vám je moc smutno...M. Sz.
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?
Ten kdo skládal tyhle slovíčka do celku plynule a v propojení s emocí klidu a zároveň neklidu, vytvořil "zpověď" z které je (krom jiného) znát, že má velké nadání pro psaní příběhu. Bylo by skvělé napsat jednou knížku. I když jste to vkládala do "Dotazu klientů", jediný formulovaný dotaz (s otázníkem ) je- cituji :"Ale co když to nestihnu?" .S čím chcete pomoct? . Pokud skutečně hledáte odbornou pomoc pro takhle zamotaný i vnitřní prožitkový svět , nebo hledáte pomoc v řešení uvedeného dotazu , doporučuji vám objednejte se na osobní povídaní. Přeji krásny den. e.
Dobrý den, nemůžu se doptat, nabídnu tedy pouze první reflexi sděleného. Běží mi hlavou, že pisatelka ušla velký kus cesty, mnohé už zvládla. Svůj problém reflektuje, řeší (napsala dotaz), popsala si čemu čelí a čeho potřebuje dosáhnout, aby jí bylo lépe. Teď je potřeba zjistit, jak to udělat. V textu je cítit určitá naléhavost. Psychoterapie je bezpečné místo, kde lze zjistit, co skutečně potřebuji a jak toho můžu v kontextu individuální konstelace dosáhnout. Věřím, že pisatelka je silná a hodně toho zvládne, terapie může ale významně zkrátit cestu k rovnováze. Každý člověk má pozoruhodnou schopnost vyřešit své problémy, pokud k tomu má prostor a čas. Některé problémy (batohy) zvládneme vlastními silami, s některými potřebujeme pomoci. Když musíme zvládnout větší náklad, než se vejde do batohu, taky požádáme o pomoc. Ke starostem, co se nevejdou do našeho "batohu", přizvěme pomoc. Tady by psychoterapie mohla pomoci. Srdečne zdravím a obdivuji způsob psaní o vnitřních prožitcích, je to výborný ventil, využívejte ho. Klára
Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.