Syn (8 let, ADHD, člen dětské mensy, prozatím druhý stupeň podpůrného opatření ve výuce), byl téměř
2
Počet odpovědí:
Syn (8 let, ADHD, člen dětské mensy, prozatím druhý stupeň podpůrného opatření ve výuce), byl téměř dva měsíce nemocný, včetně tří týdenní hospitalizace na kapačkách a celkem dvou měsíců braní antibiotik. Léčil se se zánětem kostní dřeně a kosti. Nyní již chodí dva týdny do školy, před týdnem dobral antibiotika a chodí již i bez berlí. Tělocvik má osvobozen a ostatní sporty jsme na pár měsíců zrušili.
S paní učitelkou třídní vše vypadalo ze začátku v pořádku, při nemoci jsme komunikovaly, věděla, že má vysoké teploty i o hospitalizaci a já se s ní domluvila na postupném procvičování úloh včetně přeskakování učiva.
Bohužel po nástupu Vojty do výuky na mě po prvním týdnu nastoupila, že syn nemá žádné návyky, že má problém i s tím, co mu předtím šlo atd.. . Byla velmi nepříjemná, že prý si myslela, že po týdnu už naskočí do tempa třídy. Já jí oponovala tím, že z ní necítím žádnou pedagogickou podporu žáka, který tak dlouho meškal školu. Celkem mě to vyvedlo z míry.
Ještě ten den šel do školy manžel, učitelka byla jako vyměněná, že prý si vzala syna v tělocviku a učivo s ním doplňovala, že je chytrý jedničkář, že by bylo škoda, aby měl špatné známky, atd ... .
No, dle mého asi pochopila, že přestřelila a nyní mazala manželovi med kolem úst, což mu samozřejmě bylo příjemné. Doma jsme se domluvili na přísnějších pravidlech při vykonávání školních úkolů a vše co bude třeba bude řešit s paní učitelkou manžel, já odmítám přímý kontakt. Syn je unavený, bolí ho často žaludek a hůře spí - bude trvat několik měsíců než se dostane zpět do pohody.
Bohužel nemohu s paní učitelkou - výchovnou poradkyní a speciálním pedagogem najít společnou řeč už poněkolikáté během první i druhé třídy. Syn vyčnívá, vidět bude vždy a ona to těžko snáší.
Dále bych se s vámi potřebovala poradit, když se Vojta vrátil z nemocnice, začal si velmi pečlivě hlídat, kdo kam jde a jestli jdu vyvenčit psa, tak mi odpočítával určitý počet minut. Zpočátku jsem to neřešila, myslela jsem, že se to spraví samo.
Bohužel opak byl pravdou, nakonec to dopadlo tak, že odmítá být doma vteřinu sám, když potřebuji jet pro dceru po večerním tréninku, má průjem, záchvat bolest, brečí. Nezbývá mi nic jiného, než ho vozit všude sebou. Kdyžj jdu venčit brzy ráno psa, už se mi stalo, že stál před domem v pyžamu v mrazech a hledal mě. Jindy sedí v bundě na chodbě, než se vrátím. Nezajímá ho, že je doma dcera. Už ani nelze, aby se děti samy vypravily. Vozím ho s sebou do ranní práce a pak těžko stíháme výuku. Doma se neustále ujištuje zavoláním, že odpovíme.
Děkuji za radu, jelikož je to už šest týdnů od propuštění z nemocnice a situace se nelepší.
S paní učitelkou třídní vše vypadalo ze začátku v pořádku, při nemoci jsme komunikovaly, věděla, že má vysoké teploty i o hospitalizaci a já se s ní domluvila na postupném procvičování úloh včetně přeskakování učiva.
Bohužel po nástupu Vojty do výuky na mě po prvním týdnu nastoupila, že syn nemá žádné návyky, že má problém i s tím, co mu předtím šlo atd.. . Byla velmi nepříjemná, že prý si myslela, že po týdnu už naskočí do tempa třídy. Já jí oponovala tím, že z ní necítím žádnou pedagogickou podporu žáka, který tak dlouho meškal školu. Celkem mě to vyvedlo z míry.
Ještě ten den šel do školy manžel, učitelka byla jako vyměněná, že prý si vzala syna v tělocviku a učivo s ním doplňovala, že je chytrý jedničkář, že by bylo škoda, aby měl špatné známky, atd ... .
No, dle mého asi pochopila, že přestřelila a nyní mazala manželovi med kolem úst, což mu samozřejmě bylo příjemné. Doma jsme se domluvili na přísnějších pravidlech při vykonávání školních úkolů a vše co bude třeba bude řešit s paní učitelkou manžel, já odmítám přímý kontakt. Syn je unavený, bolí ho často žaludek a hůře spí - bude trvat několik měsíců než se dostane zpět do pohody.
Bohužel nemohu s paní učitelkou - výchovnou poradkyní a speciálním pedagogem najít společnou řeč už poněkolikáté během první i druhé třídy. Syn vyčnívá, vidět bude vždy a ona to těžko snáší.
Dále bych se s vámi potřebovala poradit, když se Vojta vrátil z nemocnice, začal si velmi pečlivě hlídat, kdo kam jde a jestli jdu vyvenčit psa, tak mi odpočítával určitý počet minut. Zpočátku jsem to neřešila, myslela jsem, že se to spraví samo.
Bohužel opak byl pravdou, nakonec to dopadlo tak, že odmítá být doma vteřinu sám, když potřebuji jet pro dceru po večerním tréninku, má průjem, záchvat bolest, brečí. Nezbývá mi nic jiného, než ho vozit všude sebou. Kdyžj jdu venčit brzy ráno psa, už se mi stalo, že stál před domem v pyžamu v mrazech a hledal mě. Jindy sedí v bundě na chodbě, než se vrátím. Nezajímá ho, že je doma dcera. Už ani nelze, aby se děti samy vypravily. Vozím ho s sebou do ranní práce a pak těžko stíháme výuku. Doma se neustále ujištuje zavoláním, že odpovíme.
Děkuji za radu, jelikož je to už šest týdnů od propuštění z nemocnice a situace se nelepší.
Dobrý den, vidím tady hned několik problémů, celé klubko zamotaných nití, které je potřeba začít řešit. Rada pro vás a řešení, by bylo na několik terapií, což je písmenky neobsažitelné.
1. problém je vztah vy a syn: zde je potřeba nastavit zdravě fungující hranice, naučit syna cítit se bezpečně vůči samotě, vašeho opuštění a následného návratu, zrušit závislost, která mezi vámi je vytvořená. Pokud nevíte jak na to, určitě vám poradí psycholog při pravidelných terapií.
2. problém je vztah vy a učitelé: najít společnou řeč je nesmírně důležité, ve škole nejde o vás, ani o učitele, jde o dítě, vůči kterému by jste se měli chtít snažit, být všichni otevření a najít společnou cestu. Pokud nedokážete mluvit s učitelkami sama, jděte s manželem a nebo požádejte školního psychologa, aby byl u toho a pomohl oběma stranám najít kompromis a směřování rozhovoru. Vždy je lepší, když budete vědět jak se k tomu učitelé staví přímo z úst učitelů, než zprostředkovaně od manžela.
3. problém je vztah vy sama vůči sobě: vaše očekávání na to, jak se syn bude chovat. Rozumím tomu, že chcete být ten nejlepší rodič, ale někdy přehnané očekávání a nároky ničí pohodovou atmosféru doma. Ve snaze vše vyřešit, jste na sebe moc přísná. Příjměte ten fakt, že máte skvělého syna, ale je prostě jiný.
Práce na sobě a na vztahu vás a dítěte je obrovský krok v před, který můžete dát nejen vám, ale také celé vaši rodině, protože opět vnesete klid a pohodu. Tento případ nemá jednoduché řešení, jen řešení, které vyplívá s práce na sobě.
Krásný den.
1. problém je vztah vy a syn: zde je potřeba nastavit zdravě fungující hranice, naučit syna cítit se bezpečně vůči samotě, vašeho opuštění a následného návratu, zrušit závislost, která mezi vámi je vytvořená. Pokud nevíte jak na to, určitě vám poradí psycholog při pravidelných terapií.
2. problém je vztah vy a učitelé: najít společnou řeč je nesmírně důležité, ve škole nejde o vás, ani o učitele, jde o dítě, vůči kterému by jste se měli chtít snažit, být všichni otevření a najít společnou cestu. Pokud nedokážete mluvit s učitelkami sama, jděte s manželem a nebo požádejte školního psychologa, aby byl u toho a pomohl oběma stranám najít kompromis a směřování rozhovoru. Vždy je lepší, když budete vědět jak se k tomu učitelé staví přímo z úst učitelů, než zprostředkovaně od manžela.
3. problém je vztah vy sama vůči sobě: vaše očekávání na to, jak se syn bude chovat. Rozumím tomu, že chcete být ten nejlepší rodič, ale někdy přehnané očekávání a nároky ničí pohodovou atmosféru doma. Ve snaze vše vyřešit, jste na sebe moc přísná. Příjměte ten fakt, že máte skvělého syna, ale je prostě jiný.
Práce na sobě a na vztahu vás a dítěte je obrovský krok v před, který můžete dát nejen vám, ale také celé vaši rodině, protože opět vnesete klid a pohodu. Tento případ nemá jednoduché řešení, jen řešení, které vyplívá s práce na sobě.
Krásný den.
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?
Dobrý den,
Kolegyně Pešková dobře identifikovala problémové oblasti. Ač velmi podrobně popisujete potíže, není to s pomocí tak jednoduché. I pokud Vám to slovo od slova napíšeme kdokoliv (na což já po pravdě nemám časové možnosti), pochybuji, že Vám to dlouhodobě pomůže. Doporučuji využít vše, co Vám se synem funguje. Pokud to nestačí, objednejte se k dětskému psychologovi. Ohledně této péče máte jednoznačný nárok na péči hrazenou z veřejného zdravotnictví. Seznam klinických psychologů (kteří pracují s dětmi) a dětských klinických psychologů naleznete na webu pojišťovny syna mezi smluvními specialisty v patřičném oboru.
Držím Vám palce.
S pozdravem
Pavla Volfová
Kolegyně Pešková dobře identifikovala problémové oblasti. Ač velmi podrobně popisujete potíže, není to s pomocí tak jednoduché. I pokud Vám to slovo od slova napíšeme kdokoliv (na což já po pravdě nemám časové možnosti), pochybuji, že Vám to dlouhodobě pomůže. Doporučuji využít vše, co Vám se synem funguje. Pokud to nestačí, objednejte se k dětskému psychologovi. Ohledně této péče máte jednoznačný nárok na péči hrazenou z veřejného zdravotnictví. Seznam klinických psychologů (kteří pracují s dětmi) a dětských klinických psychologů naleznete na webu pojišťovny syna mezi smluvními specialisty v patřičném oboru.
Držím Vám palce.
S pozdravem
Pavla Volfová
Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.