Pokokává se v 11 letech
7
Počet odpovědí:
Dobrý den, syn má teměř 11 let a před nějakým časem se začal pokakávat. Ptali jsme se ho, jestli ví, že potřebuje na záchod, tak to prý ano, ale prý to nestihne. Sice nerozumíme tomu, jak to může nestihnout, když je u sebe v pokojíku a záchod má 3 kroky od tama. Tak jsme mu vysvětlovali, že musí jít na záchod hned jak se mu začne chtít, že si to musí hlídat jinak, že by pak s ním děti nechtěli kamarádit a že už je přeci velký na to aby byl pokaděný. Taky jsme mu říkali, že když už se mu stane nehoda a pokadí se, tak je potřeba jít se umýt a vzít si čisté prádlo. Ale on se chová jako bychom mu nic takového nevysvětlovali. Pokadí se zase a zase a dokud se ho nezeptáme jestli má prádlo čisté a nepošleme ho převléknout, tak by klidně byl v tom špinavém. Navíc jsme po bytě začali nacházet kuličky z jeho výkalů. Prvně jsme si mysleli, že mu to třeba vypadlo z kalhot, ale když jsme to začali nacházet na takových místech jako za postelí, za skříní, v topení, tak nám bylo jasné, že to dělá schválně. To už mě i partnera vyvedlo z míry a chlapec dostal vynadáno a musí špinavé slipy po sobě vyprat. Nicméně ani to mu nevadí. Je mu jedno, že je pokaděný, že se na něj zlobíme, že to po sobě musí uklidit. Neplatí na něj prostě nic a my už jsme zoufalí. Prosíme o nějakou radou, jak postupovat, čím by to mohlo být způsobeno. Předem děkují M.
Dobrý den,
předem se omlouvám, že se k Vašemu dotazu dostávám až po dovolené.
Primárně nejsem dětský psycholog, proto bych Vás ráda odkázala na moc šikovnou kolegyni Mgr. Lucii Kotkovou - kontakt na ni najdete i zde na Známém lékaři nebo použijte její webovou stránku luciekotkova.cz
sama mohu napsat toto:
To, čím trpí Váš syn se nazývá enkopréza - je to vědomé nebo i nevědomé vyprazdňování stolice do oblečení. Dítě neudrží stolici ve věku, kdy už umí ovládat anální svěrače. Děti často schovávají zašpiněné spodní prádlo. Někdy je přítomná bolest břicha nebo nechuť k jídlu. Enkopréza je však často u dětí mladších než je Váš syn. Proto bude třeba přijít na to, co je za jeho chováním, jak moc je opravdu vědomé atd.
Když čtu Vaše řádky, chápu, že jste zoufalí. Nejvíce asi z toho, že nejde nijak porozumět tomu, proč se syn takhle chová. Nedává vám to smysl. Neodpovídá to jeho věku a jeho reakce, že mu nic nevadí, vás zarážejí. To úplně chápu.
Obávám se, že bez společného rozhovoru syna a vás s psychologem/terapeutem řešení budete hledat těžko. Jako rodiče totiž syna znáte a jistě jste zkusili už vše, co by mohlo pomoci a uplatnili jste všechno z toho, co o synovi víte. Tresty v tomto případě myslím nebudou mít účinek. Možná on sám nerozumí tomu, proč se tohle všechno děje. Může jít o nutkavost, může na sebe upozornit, jeho chování znamená, že se vrací do mnohem nižšího věku. Má otázka je stejná jako vaše. Proč?
Pokud by tedy byl syn ochotný jít s vámi na rozhovor s terapeutkou, bylo by to určitě řešení - jsem si jistá, že jeho chování a jednání s něčím souvisí. Napadá mě například, kdy se to začalo dít, co si o tom on sám myslí, jak by mu vyhovovalo, aby se situace řešila, jak se cítí a proč si myslí, že se to děje... atd.
Dětský psycholog by pak mohl postupně porozumět situaci a domluvili byste se, jak postupovat.
Přeji vám hodně trpělivosti, aby se vám všem doma brzy ulevilo a našli jste způsob, jak synovu jednání porozumět a pomoct mu se enkoprézy zbavit.
AM
předem se omlouvám, že se k Vašemu dotazu dostávám až po dovolené.
Primárně nejsem dětský psycholog, proto bych Vás ráda odkázala na moc šikovnou kolegyni Mgr. Lucii Kotkovou - kontakt na ni najdete i zde na Známém lékaři nebo použijte její webovou stránku luciekotkova.cz
sama mohu napsat toto:
To, čím trpí Váš syn se nazývá enkopréza - je to vědomé nebo i nevědomé vyprazdňování stolice do oblečení. Dítě neudrží stolici ve věku, kdy už umí ovládat anální svěrače. Děti často schovávají zašpiněné spodní prádlo. Někdy je přítomná bolest břicha nebo nechuť k jídlu. Enkopréza je však často u dětí mladších než je Váš syn. Proto bude třeba přijít na to, co je za jeho chováním, jak moc je opravdu vědomé atd.
Když čtu Vaše řádky, chápu, že jste zoufalí. Nejvíce asi z toho, že nejde nijak porozumět tomu, proč se syn takhle chová. Nedává vám to smysl. Neodpovídá to jeho věku a jeho reakce, že mu nic nevadí, vás zarážejí. To úplně chápu.
Obávám se, že bez společného rozhovoru syna a vás s psychologem/terapeutem řešení budete hledat těžko. Jako rodiče totiž syna znáte a jistě jste zkusili už vše, co by mohlo pomoci a uplatnili jste všechno z toho, co o synovi víte. Tresty v tomto případě myslím nebudou mít účinek. Možná on sám nerozumí tomu, proč se tohle všechno děje. Může jít o nutkavost, může na sebe upozornit, jeho chování znamená, že se vrací do mnohem nižšího věku. Má otázka je stejná jako vaše. Proč?
Pokud by tedy byl syn ochotný jít s vámi na rozhovor s terapeutkou, bylo by to určitě řešení - jsem si jistá, že jeho chování a jednání s něčím souvisí. Napadá mě například, kdy se to začalo dít, co si o tom on sám myslí, jak by mu vyhovovalo, aby se situace řešila, jak se cítí a proč si myslí, že se to děje... atd.
Dětský psycholog by pak mohl postupně porozumět situaci a domluvili byste se, jak postupovat.
Přeji vám hodně trpělivosti, aby se vám všem doma brzy ulevilo a našli jste způsob, jak synovu jednání porozumět a pomoct mu se enkoprézy zbavit.
AM
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?
V prvé řadě bych doporučila lékařské vyšetření, zda opravdu není problém v udržení vyprazdňování. To, že nacházíte výkaly různě po bytě může být i snahou to ukrýt. Pokud by se tento problém vyloučil, rozhodně by bylo na místě se synem navštívit psychologa. Společně pak můžete rozkrýt motivy, které k tomuto chování vedou. Většinou tyto problémy souvisí s nějakým psychickým napětím. Může se jednat o problémy v rodině nebo ve škole či nějakém zájmovém kroužku, které dítě nezvládá. Může se jednat také o formu protestu nebo nevědomé volání o pozornost. Bez osobního kontaktu s rodinou bychom mohli jen teoreticky vyjmenovávat různé možné příčiny tohoto chování.
Dobrý den, takto na dálku by byly rady velmi obecné. Určitě bych vám doporučila vám osobní návštěvu u dětského psychologa nebo psychoterapeuta. Důvod proč se chlapec pokakává může mít různé příčiny a je potřeba tuto situaci nejdříve zmapovat a domluvit se společně na dalších krocích..
Dobrý den,
děkuji za důvěru s níž se na mě obracíte. Je mi líto, čím jako rodina procházíte, obzvlášť je mi líto Vašeho syna. Chápu, jak to pro Vás s partnerem musí být obtížné a ponižující. Podle mé zkušenosti se děti nepokakávají "schválně", ale mnohdy jde o výraz jejich bezmocnosti nad tím, co se jim děje v životě. Může se zdát, že děti mají snažší život než dospělí, ale tím, že nemají žádné předchozí zkušenosti, jsou pro ně věci někdy velmi těžké. Zajímalo by mě, jaké to je teď u Vás doma, jaké jsou případné vztahy syna se sourozenci a také jaké to je teď ve škole nebo v kroužcích, kam chlapec chodí? Neděje se tam něco, co by chlapce mohlo stresovat nebo na co neumí vhodně reagovat? Říkáte, že jste vyzkoušeli všechno, opravdu nic nezafungovalo? Píšete, že "mu je jedno", že je pokakaný - napadá mě, jestli umí dávat najevo emoce, jestli se také nestydí, není zoufalý - nedovedu si představit chlapce, mladého muže v pubertě, kterému by i občasné pokakávání nevadilo. Jaké s ním máte jako maminka zkušenosti v jiných oblastech?
Tyto dotazy nemohou nahradit terapeutickou konzultaci, určitě bych Vám doporučila s chlapcem navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, může jít opravdu o pár sezení.
Držím moc palce, ať je brzy lépe,
Stanislava Ševčíková
děkuji za důvěru s níž se na mě obracíte. Je mi líto, čím jako rodina procházíte, obzvlášť je mi líto Vašeho syna. Chápu, jak to pro Vás s partnerem musí být obtížné a ponižující. Podle mé zkušenosti se děti nepokakávají "schválně", ale mnohdy jde o výraz jejich bezmocnosti nad tím, co se jim děje v životě. Může se zdát, že děti mají snažší život než dospělí, ale tím, že nemají žádné předchozí zkušenosti, jsou pro ně věci někdy velmi těžké. Zajímalo by mě, jaké to je teď u Vás doma, jaké jsou případné vztahy syna se sourozenci a také jaké to je teď ve škole nebo v kroužcích, kam chlapec chodí? Neděje se tam něco, co by chlapce mohlo stresovat nebo na co neumí vhodně reagovat? Říkáte, že jste vyzkoušeli všechno, opravdu nic nezafungovalo? Píšete, že "mu je jedno", že je pokakaný - napadá mě, jestli umí dávat najevo emoce, jestli se také nestydí, není zoufalý - nedovedu si představit chlapce, mladého muže v pubertě, kterému by i občasné pokakávání nevadilo. Jaké s ním máte jako maminka zkušenosti v jiných oblastech?
Tyto dotazy nemohou nahradit terapeutickou konzultaci, určitě bych Vám doporučila s chlapcem navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, může jít opravdu o pár sezení.
Držím moc palce, ať je brzy lépe,
Stanislava Ševčíková
Dobrý den,
já s dětmi nepracuji, takže bych doporučoval obrátit se na dětského psychologa nebo pracoviště, které se zaměřuje na práci s dětmi. S pozdravem, Ondřej Ženka
já s dětmi nepracuji, takže bych doporučoval obrátit se na dětského psychologa nebo pracoviště, které se zaměřuje na práci s dětmi. S pozdravem, Ondřej Ženka
Dobrý den paní M., děkuji za důvěru, se kterou jste mi poslala tento dotaz. Píšete, že jste z té situace zoufalí, a to, jak to popisujete, vypadá dost těžce. Přesto, a tomu se hluboce klaním, dokážete synovi věci vysvětlovat, nerezignujete na snahu, aby to bylo zase dobré. Vnímám tak i to vaše zlobení se na něj jako projev péče o něho, projev lásky k němu. Možná je to i opačně – projevem synovi lásky k vám může být paradoxně to, že schovává výkaly, aby vás nezarmoutil. Dokonce to kvůli vám po sobě i vypere.
Nejsem si jistý, ale z toho vašeho krátkého dotazu vnímám vašeho syna, jako někoho, kdo vám chce dělat radost (byť, co se týká kakání, mu to právě teď nejde).
Nedokážu vám odpovědět, čím je problém způsobený, na to asi mám málo informací, tak trochu předpokládám, že těch příčin může být celá řada (psychické, somatické, vývojové…). Ale ono to, že člověk pozná příčinu nějakého problému, nemusí automaticky vést k tomu, že se problém vyřeší.
Spíš bych vám doporučil soustředit se na situace, kdy je syn v pohodě, všímat si, kdy je spokojený, dopřávat mu pozornost i mimo tento problém. Co se týká samotného problému s kakáním, můžete zkusit všímat si situací, kdy se to synovi povede stihnout a pomoci mu uvědomit si, jak to dělá, když to zvládá. Ale hlavně – váš syn není určitě jenom problém s kakáním. Užívejte si s ním té spousty dalších věcí, za které ho máte ráda.
Mějte se a ať se vám i vaší rodině daří.
Marek Ženata
Nejsem si jistý, ale z toho vašeho krátkého dotazu vnímám vašeho syna, jako někoho, kdo vám chce dělat radost (byť, co se týká kakání, mu to právě teď nejde).
Nedokážu vám odpovědět, čím je problém způsobený, na to asi mám málo informací, tak trochu předpokládám, že těch příčin může být celá řada (psychické, somatické, vývojové…). Ale ono to, že člověk pozná příčinu nějakého problému, nemusí automaticky vést k tomu, že se problém vyřeší.
Spíš bych vám doporučil soustředit se na situace, kdy je syn v pohodě, všímat si, kdy je spokojený, dopřávat mu pozornost i mimo tento problém. Co se týká samotného problému s kakáním, můžete zkusit všímat si situací, kdy se to synovi povede stihnout a pomoci mu uvědomit si, jak to dělá, když to zvládá. Ale hlavně – váš syn není určitě jenom problém s kakáním. Užívejte si s ním té spousty dalších věcí, za které ho máte ráda.
Mějte se a ať se vám i vaší rodině daří.
Marek Ženata
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Pokud je syn po fyziologické stránce v pořádku, zkuste popřemýšlet nad obdobím, kdy jeho pokakávání začalo a co mohlo být jeho spouštěčem. Nastala v rodině, ve škole nějaká změna? Objevil se v jeho životě nějaký problém, trápení? Také píšete, že máte dojem, že Vám to syn dělá schválně. Z Vaší zprávy nevím, jaký s ním máte vztah, ale možná by stálo za to pokusit se na tomto vztahu popracovat, více se se synem sblížit (trávit s ním více času v klidné atmosféře, povídat si - s přijetím, zájmem o jeho názory a prožívání atd.). Lépe se zorientovat v situaci by Vám všem jistě pomohl i rodinný psychoterapeut. Držím palce. VK
Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.