Jak se zachovat?

Dobrý den, Terezo,

děkuji Ti za dotaz, který jsi mi poslala.

Když jsem ho četla, tak jsem si říkala, že je to pro Tebe nyní asi hodně těžké. Popisovala jsi, jak se cítíš ve třídě s kamarádkami, že Tě trápí, že se nebavíte. Pak jsi psala o rodině a svém pocitu, že preferují Tvou mladší sestru. S mámou nyní nějak nevycházíte, máš pocit, že Ti nevěří, tajíš známky, máš strach z třídních schůzek a z reakce rodičů. Říkáš, že nemáš zázemí ani ve škole a ani doma, potřebuješ mluvit a není nikdo, kdo by naslouchal. A dále sděluješ, že Tě celá situace tak trápí, že Tě napadají i myšlenky o zbytečnosti, nemůžeš se soustředit na učení, začala jsi vnímat, že "reaguješ tělem". Jsi v kontaktu s výchovnou poradkyní.

Psala jsi, že se kamarádky teď s Tebou nebaví. Možná jste se pohádaly, byl nějaký konflikt a nějak to "skřípe". Často se mezi kamarádkami stávají různá nedorozumění. Jsou na sebe naštvané, v "jednu chvíli" se nebaví, pak je všechno v pořádku a zase je dobře. Nevím, co se skutečně stalo, možná to bude chtít nějakou aktivitu od Tebe směrem k nim – zajít za nimi, "vyříkat si to", případně se omluvit. Také je docela možné, že když Ti nyní není moc dobře a nesměješ se, nebavíš a spíše se ostatních straníš, tak do svého okolí ( ve třídě ) "nevysíláš", že si chceš povídat. A když je člověk smutný a spíše než s ostatními je sám, tak může zažít i zkušenost, že Ti ostatní s ním nejdou do kontaktu. A nemusí jít proto, poněvadž si třeba myslí, že nemá zájem být s nimi, když se jich straní. Někdy třeba neví, co říci, protože nerozumí tomu, proč je smutný atd.

Přemýšlím, jak to máš ve škole s učením. Jestli je učení náročné, jak ho zvládáš. Jestli jsou třeba možnosti doučování, jestli je využíváš. Kolik času a přípravy škola vyžaduje. Jak moc se Ti chce připravovat do školy a dělat to pravidelně. Dovedu si představit, že se Ti třeba někdy vůbec nechce. Přemýšlím o tom, poněvadž píšeš, že máš špatné známky. Říkám si, čím to je... .Kolik tvoří "téma škola" problém mezi Tebou a Tvými rodiči. Jestli tedy máš starosti např. s učením a rodiče ví, jaké přesně jsou to starosti, aby ti mohli pomoci. Říkáš, že zatajuješ špatné známky, protože se obáváš reakce mámy. Dovedu pochopit, že se Ti nelíbí, když se máma na Tebe zlobí. Ale také chápu, že Tvou mámu zlobí zatajování známek. Je to "začarovaný kruh" - ty zatajíš, aby se máma nezlobila, máma zatajení zjistí, zlobí se, ty máš strach z dalšího zlobení mámy, takže opět zatajíš... . Tohle určitě neprospívá Vašemu vztahu. Psala jsi, že Ti "máma už nevěří", ale určitě byla doba, kdy jsi takový pocit neměla. Důvěra sice bývá "otřesena", když "se něco děje", ale není ztracena! Stále se učíme ji znovu vytvářet a budovat, protože ji potřebujeme. Věřím, že to teď pro Tebe není jednoduché. Máš asi své představy, co by jsi chtěla a rodiče mají své a ty mohou být hodně odlišné. Stává se, že dívky i chlapci Tvého věku s rodiči hůře vychází, doma může být napjatá atmosféra a obě strany se "učí" k sobě nacházet cestu a společnou "řeč". Popisuješ svůj pocit, že rodiče upřednostňují Tvou mladší sestru. Chápu, že když tohle prožíváš, že Tě to bolí, můžeš zažívat pocity odstrčenosti, nespravedlnosti... . Ale také bývá pravdou, že se některé věci nějak jeví a přitom to tak není. Mladší sourozenec může potřebovat jinou péči a postoj rodičů než starší. Na staršího mohou být kladeny jiné nároky rodičů, může mu být poskytován větší prostor, protože rodiče např.předpokládají větší samostatnost a starší se může cítit opomíjený atd. Sourozenci to mezi sebou také mívají proměnlivé. Takže mnohdy to skutečně v rodině nebývá lehké.

Píšeš, že Tě začala bolet hlava, že se nemůžeš soustředit na učení, protože máš plnou hlavu myšlenek, které Tě trápí. Uvědomila sis, že reaguješ i tělem, což je přirozené, protože když má člověk strach, tak ten strach se nějak promítá i do jeho těla. Je dobře, že sis toho povšimla a tuto souvislost sis uvědomila.

Dovedu si představit, že je toho na Tebe dost. Můžeš se se svými starostmi cítit sama, nepochopená a není Ti v tom dobře. Také vidím, že se snažíš se svou situací nějak vypořádat, hledáš pomoc – napsala jsi dotaz. To chci ocenit. Všimla jsem si, jak jsi dokázala zformulovat své pocity, popisuješ přemýšlení. Je znát, že jsi šikovná a chytrá dívka. O svém prožívání – o tom, jak to máš doma a ve škole, určitě potřebuješ mluvit a také je potřeba situaci řešit. Bylo by dobré kontaktovat linku bezpečí, která funguje pro děti a mládež, je bezplatná a je zde i chatová poradna ( kontakt nemohu přiložit, poradna to neumožňuje ). Já bývám v kontaktu i s rodiči dětí a do 15 let souhlas rodičů potřebuji.

Přeji Ti, aby se Ti dařilo jen lépe.