Dobrý den, potřebovala bych poradit. Můj přítel, táta našich dvou malých dětí, tříleťáka a 9víti m
2
Počet odpovědí:
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Můj přítel, táta našich dvou malých dětí, tříleťáka a 9víti měsíčního, je na mě při hádkách sprostý. Nebýval takový, ale jsme spolu teprve necelých pět let. Připadá mi, že čím déle spolu jsme tím víc se to zhoršuje. Už se ani neomluví, prý si za to můžu sama, když taková kráva, p..a, atd jsem, tak co jiného mně má říct. A je jedno o jak velký nebo malý problém se hádáme. Třeba dnes. V zásuvce byla nabíječka od telefonu, kterou tam přítel permanentně nechává a tak jsem si si tam dala nabít svůj vybitý telefon. Za hodinu jsem šla a na nabíječce byl přítelův telefon. Je pravda, že mě to dost naštvalo, protože už jednou hádka o tomto proběhla. Řekla jsem mu tedy naštvaně, jestli se mě nemůže alespoň zeptat, než mi odpojí telefon od nabíječky nebo mi to dát alespoň vědět.. Bohužel přítelova reakce na toto je taková, že si potřebuje nabít telefon do práce, že já do práce nechodím, tak nabitý telefon nepotřebuji, že vyhledávám jenom problémy a měla bych se zajít někam poradit. Že si od tamtud vzal telefon jen na záchod a že jsem si tam hned dala nabít svůj telefon, (což přece nemůžu vědět). Řečeno ve zkratce. Většinou to vše na mě křičí a sprostě mi nakonec nadává. Mně ale přijde, že přece by se mě měl alespoň zeptat, říci mi to nebo prostě semnou normálně komunikovat. Pak se mě tu snaží "zastrašit" křikem. To vše pozorují děti. Malej tříleťák na nás už křičí taky. Já nechci, aby byl jednou stejně takový jako jeho táta. Co pro to můžu udělat? Začíná mě to jednání ničit, ale stejně s tím nic nezmůžu. U něho doma bylo křičení na denním pořádku. Jeho táta měl milenky, jen křičel a s mámou se prý hádali pořád. I pod krkem ji jednou vzal. Já už dnes byla tak vytočená, že jsem na něj sprostě chrlila taky, aby věděl jaký to je a jestli to takto chce mít.. Přišlo mi, že mu to bylo úplně jedno a mě akorát mrzelo, že jsem klesla na jeho úroveň.. A ikdybych si to zasloužila, tak být sprostý přece v normálním zdravém vztahu nikdo být nemůže, když má doma děti?. Už je přesmíru i to, že vše se snaží vykřičet. Já jsem silná povaha, ale i tak takový vztah mít nechci. Je vůbec možnost, že si to partner nějak uvědomí? Je nějaký způsob, jak s ním mluvit, aby to pochopil? Nebo to přeháním já? děkuji za odpověď, zdraví Hanka..
potřebovala bych poradit. Můj přítel, táta našich dvou malých dětí, tříleťáka a 9víti měsíčního, je na mě při hádkách sprostý. Nebýval takový, ale jsme spolu teprve necelých pět let. Připadá mi, že čím déle spolu jsme tím víc se to zhoršuje. Už se ani neomluví, prý si za to můžu sama, když taková kráva, p..a, atd jsem, tak co jiného mně má říct. A je jedno o jak velký nebo malý problém se hádáme. Třeba dnes. V zásuvce byla nabíječka od telefonu, kterou tam přítel permanentně nechává a tak jsem si si tam dala nabít svůj vybitý telefon. Za hodinu jsem šla a na nabíječce byl přítelův telefon. Je pravda, že mě to dost naštvalo, protože už jednou hádka o tomto proběhla. Řekla jsem mu tedy naštvaně, jestli se mě nemůže alespoň zeptat, než mi odpojí telefon od nabíječky nebo mi to dát alespoň vědět.. Bohužel přítelova reakce na toto je taková, že si potřebuje nabít telefon do práce, že já do práce nechodím, tak nabitý telefon nepotřebuji, že vyhledávám jenom problémy a měla bych se zajít někam poradit. Že si od tamtud vzal telefon jen na záchod a že jsem si tam hned dala nabít svůj telefon, (což přece nemůžu vědět). Řečeno ve zkratce. Většinou to vše na mě křičí a sprostě mi nakonec nadává. Mně ale přijde, že přece by se mě měl alespoň zeptat, říci mi to nebo prostě semnou normálně komunikovat. Pak se mě tu snaží "zastrašit" křikem. To vše pozorují děti. Malej tříleťák na nás už křičí taky. Já nechci, aby byl jednou stejně takový jako jeho táta. Co pro to můžu udělat? Začíná mě to jednání ničit, ale stejně s tím nic nezmůžu. U něho doma bylo křičení na denním pořádku. Jeho táta měl milenky, jen křičel a s mámou se prý hádali pořád. I pod krkem ji jednou vzal. Já už dnes byla tak vytočená, že jsem na něj sprostě chrlila taky, aby věděl jaký to je a jestli to takto chce mít.. Přišlo mi, že mu to bylo úplně jedno a mě akorát mrzelo, že jsem klesla na jeho úroveň.. A ikdybych si to zasloužila, tak být sprostý přece v normálním zdravém vztahu nikdo být nemůže, když má doma děti?. Už je přesmíru i to, že vše se snaží vykřičet. Já jsem silná povaha, ale i tak takový vztah mít nechci. Je vůbec možnost, že si to partner nějak uvědomí? Je nějaký způsob, jak s ním mluvit, aby to pochopil? Nebo to přeháním já? děkuji za odpověď, zdraví Hanka..
Dobrý den,
svou situaci jste vylíčila srozumitelně a myslím, že je dobře, že jste obrátila na odbornou pomoc. Kladete si otázky, které jsou zcela na místě a nedivím se vám, že takový vztah nechcete. Myslím, že není normální, aby na vás partner (sprostě) křičel kvůli takovým maličkostem. Je načase se objednat k psychologovi a svou situaci začít řešit. Můžete se objednat buď sama na individuální konzultaci, nebo se dotázat partnera, zda také vidí problém ve vašem vztahu a navrhnout konzultaci párovou. Z toho, co píšete, to ovšem vypadá, že partner spíše vidí problém pouze ve vás, ale určitě bych vám doporučoval to zkusit. Ostatně sama uvádíte, že v jeho původní rodině byl křik a dokonce i fyzické násilí na denním pořádku, je tedy pravděpodobné, že váš partner má zcela jiné představy o tom, co je normální, než vy. Pokud nebude ochoten a schopen uznat svůj podíl na vztahových problémech, je otázkou, zda se vám bude chtít v takovém vztahu setrvat. Určitě bych vám doporučoval mluvit o tom v klidu, tzn. v situaci, kdy zrovna nejste v konfliktu, tak říkajíc kout železo, dokud je studené.
Přeji vám v řešení situace hodně zdaru!
svou situaci jste vylíčila srozumitelně a myslím, že je dobře, že jste obrátila na odbornou pomoc. Kladete si otázky, které jsou zcela na místě a nedivím se vám, že takový vztah nechcete. Myslím, že není normální, aby na vás partner (sprostě) křičel kvůli takovým maličkostem. Je načase se objednat k psychologovi a svou situaci začít řešit. Můžete se objednat buď sama na individuální konzultaci, nebo se dotázat partnera, zda také vidí problém ve vašem vztahu a navrhnout konzultaci párovou. Z toho, co píšete, to ovšem vypadá, že partner spíše vidí problém pouze ve vás, ale určitě bych vám doporučoval to zkusit. Ostatně sama uvádíte, že v jeho původní rodině byl křik a dokonce i fyzické násilí na denním pořádku, je tedy pravděpodobné, že váš partner má zcela jiné představy o tom, co je normální, než vy. Pokud nebude ochoten a schopen uznat svůj podíl na vztahových problémech, je otázkou, zda se vám bude chtít v takovém vztahu setrvat. Určitě bych vám doporučoval mluvit o tom v klidu, tzn. v situaci, kdy zrovna nejste v konfliktu, tak říkajíc kout železo, dokud je studené.
Přeji vám v řešení situace hodně zdaru!
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?
Dobrý den,
situaci jste popsala srozumitelně a mohu s Vámi souhlasit s tím, že se v takovém prostředí nežije pěkně Vám ani synovi. Rodiče by se měli snažit vytvářet prostředí bezpečí, klidu a jistoty. Z toho co jste popsala mám pocit, že partner může mít nějaké problémy a tím se stává více vznětlivější i na malé podněty. Navrhovala bych si s ním sednout v klidu, když bude syn už spát a zkusit si v klidu popovídat, jak situaci vnímáte, jak se v rodině cítíte a že byste to ráda dělala jinak než doposud. Snažte se zachovat klid a pohodu a uvidíte, jak bude partner reagovat. Doporučuji nedávat si u takového rozhovoru sklenku vína a podobně. Alkohol se při takových debatách určitě nedoporučuje.
Třeba se dozvíte, co jej trápí a můžete se společně dohodnout na tom, jak by měla vaše rodina dál fungovat, jaké máte společné a rozdílné představy. A na tom se dá dále stavět.
Kdyby taková debata nebyla vůbec možná, je samozřejmě na místě vyhledat odbornou pomoc psychologické poradny, jak píše kolega. Spousta psychologů pracuje i online.
Přeji hodně sil
PhDr. Hana Pucherová
situaci jste popsala srozumitelně a mohu s Vámi souhlasit s tím, že se v takovém prostředí nežije pěkně Vám ani synovi. Rodiče by se měli snažit vytvářet prostředí bezpečí, klidu a jistoty. Z toho co jste popsala mám pocit, že partner může mít nějaké problémy a tím se stává více vznětlivější i na malé podněty. Navrhovala bych si s ním sednout v klidu, když bude syn už spát a zkusit si v klidu popovídat, jak situaci vnímáte, jak se v rodině cítíte a že byste to ráda dělala jinak než doposud. Snažte se zachovat klid a pohodu a uvidíte, jak bude partner reagovat. Doporučuji nedávat si u takového rozhovoru sklenku vína a podobně. Alkohol se při takových debatách určitě nedoporučuje.
Třeba se dozvíte, co jej trápí a můžete se společně dohodnout na tom, jak by měla vaše rodina dál fungovat, jaké máte společné a rozdílné představy. A na tom se dá dále stavět.
Kdyby taková debata nebyla vůbec možná, je samozřejmě na místě vyhledat odbornou pomoc psychologické poradny, jak píše kolega. Spousta psychologů pracuje i online.
Přeji hodně sil
PhDr. Hana Pucherová
Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.