Dobrý den, již několik měsíců mě trápí citlivost na zvuky. Poslední dobou se to vůbec nedá vydržet,
1
Počet odpovědí:
Dobrý den, již několik měsíců mě trápí citlivost na zvuky. Poslední dobou se to vůbec nedá vydržet, nesnesu nic: mluvení druhých, dýchání druhých, tikání hodin, otáčení stránek v knize, posouvání peřiny, škrábání, polykání... Mám pocit, že se zblázním. Vždy, když slyším nějakého člena rodiny doma, jak dělá nějaký zvuk, mám chuť křičet, zmizet, vyškrábat si oči.
Zkoušela jsem Mindfullness, meditaci, procházky, sluchátka, ale nedá se tomu uniknout. Nikdo v domácnosti nechce být omezován, a nechápou to. Co mám dělat? Vždy to chodí v takových vlnách, nemám to pořád. A tu citlivost nemám nikde jinde, jen doma. Akorát si pamatuji, že ve třinácti letech jsem to měla ve škole. Ve stresu nejsem.
Zkoušela jsem Mindfullness, meditaci, procházky, sluchátka, ale nedá se tomu uniknout. Nikdo v domácnosti nechce být omezován, a nechápou to. Co mám dělat? Vždy to chodí v takových vlnách, nemám to pořád. A tu citlivost nemám nikde jinde, jen doma. Akorát si pamatuji, že ve třinácti letech jsem to měla ve škole. Ve stresu nejsem.
Dobrý den,
zvýšená citlivost na určité zvuky - často přesně takové, jaké popisujete, je nazývána misofonie. Cením si Vaší snahy hledat způsoby, jak se s tím popasovat. Není vůbec snadné cítit v sobě tak silné reakce a zároveň se v okolí nesetkávat s pochopením.
Rozumím nepříčetnosti, kterou popisujete, i náročnosti sebeovládání. Vaše prožívání ale není jen otázkou psychiky. Z výzkumů vyplývá, že lidé s misofonií mají v mozku více myelinu (ochranná část nervových buněk) a také že dochází k rychlejší mozkové činnosti v určitých oblastech. To může mít za následek intenzivnější prožívání některých podnětů - např. repetitivního pohybu nebo zvuku. V takových situacích je prospěšným postojem vyhýbat se tomu, co Vás dráždí - snažit se vytvořit si prostředí, které zvuky eliminuje (špunty v uších, připravenost v některých situacích poodstoupit nebo odvrátit zrak jinam, ...). Samozřejmě se tomu občas vyhout nelze a proto je na místě sdílet s okolím, co se děje. Můžete to zkusit vysvětlit tak, jak Vám nyní píšu, zároveň ale i s empatií a porozuměním tomu, že pro druhé může být opravdu omezující a těžké být v tom s Vámi, obvzlášť pokud by si to brali osobně, což je pochopitelná reakce. Může být nápomocné promyslet si, co byste od Vaší rodiny potřebovala. Možná jen porozumění tomu, co prožíváte nebo i domluvu na tom, aby se před Vámi snažili něco nedělat nebo Vás na to předem upozornili a Vy se podle toho mohla sama zařídit? Pro případný rozhovor bych doporučila zvolit čas, kdy zrovna nepociťujete nepříjemné reakce na to, co dělají, ale naopak kdy jste všichni doma v klidu a v pohodě. Hledat kompromisy s druhými a zároveň se šetřit v tom, jak se podnětům vystavujete jsou dobrou cestou k tomu, jak si zachovat blízké vztahy a také jak se postarat sama o sebe.
Ze svého pohledu dále vnímám za růstové zkoumat svůj postoj k lidem, u kterých tuto podrážděnost prožíváte. Empatický postoj druhých a oboustranně příjemný vztah mnohdy umí i tyto nepříjemné podněty zmírnit a způsobit, že je nemusíte vnímat. Položila bych si otázky, v čem je prostředí, kde se Vám to neděje jiné než prostředí doma? Je něco jinak v tom, jak se v těchto různých prostorech chováte a cítíte? Jak s blízkými v rodině vycházíte? Úvahy tímto směrem jsou další cestou.
Zmiňujete také mindfulness, meditace - nácvik sebezklidnění může být neméně prospěšný, většinou ale nestačí jen zkusit, ale opakovaně, trpělivě a pravidelně se věnovat (správnému) nácviku.
I terapie může nabídnout prostor k prozkoumávání toho, co může pomoci.
Přeji plno klidu v sobě samé a trpělivosti. Jak sama píšete - už jste to zažívala dříve. To znamená, že to má vývoj a potenciál k proměně.
Alena G.
zvýšená citlivost na určité zvuky - často přesně takové, jaké popisujete, je nazývána misofonie. Cením si Vaší snahy hledat způsoby, jak se s tím popasovat. Není vůbec snadné cítit v sobě tak silné reakce a zároveň se v okolí nesetkávat s pochopením.
Rozumím nepříčetnosti, kterou popisujete, i náročnosti sebeovládání. Vaše prožívání ale není jen otázkou psychiky. Z výzkumů vyplývá, že lidé s misofonií mají v mozku více myelinu (ochranná část nervových buněk) a také že dochází k rychlejší mozkové činnosti v určitých oblastech. To může mít za následek intenzivnější prožívání některých podnětů - např. repetitivního pohybu nebo zvuku. V takových situacích je prospěšným postojem vyhýbat se tomu, co Vás dráždí - snažit se vytvořit si prostředí, které zvuky eliminuje (špunty v uších, připravenost v některých situacích poodstoupit nebo odvrátit zrak jinam, ...). Samozřejmě se tomu občas vyhout nelze a proto je na místě sdílet s okolím, co se děje. Můžete to zkusit vysvětlit tak, jak Vám nyní píšu, zároveň ale i s empatií a porozuměním tomu, že pro druhé může být opravdu omezující a těžké být v tom s Vámi, obvzlášť pokud by si to brali osobně, což je pochopitelná reakce. Může být nápomocné promyslet si, co byste od Vaší rodiny potřebovala. Možná jen porozumění tomu, co prožíváte nebo i domluvu na tom, aby se před Vámi snažili něco nedělat nebo Vás na to předem upozornili a Vy se podle toho mohla sama zařídit? Pro případný rozhovor bych doporučila zvolit čas, kdy zrovna nepociťujete nepříjemné reakce na to, co dělají, ale naopak kdy jste všichni doma v klidu a v pohodě. Hledat kompromisy s druhými a zároveň se šetřit v tom, jak se podnětům vystavujete jsou dobrou cestou k tomu, jak si zachovat blízké vztahy a také jak se postarat sama o sebe.
Ze svého pohledu dále vnímám za růstové zkoumat svůj postoj k lidem, u kterých tuto podrážděnost prožíváte. Empatický postoj druhých a oboustranně příjemný vztah mnohdy umí i tyto nepříjemné podněty zmírnit a způsobit, že je nemusíte vnímat. Položila bych si otázky, v čem je prostředí, kde se Vám to neděje jiné než prostředí doma? Je něco jinak v tom, jak se v těchto různých prostorech chováte a cítíte? Jak s blízkými v rodině vycházíte? Úvahy tímto směrem jsou další cestou.
Zmiňujete také mindfulness, meditace - nácvik sebezklidnění může být neméně prospěšný, většinou ale nestačí jen zkusit, ale opakovaně, trpělivě a pravidelně se věnovat (správnému) nácviku.
I terapie může nabídnout prostor k prozkoumávání toho, co může pomoci.
Přeji plno klidu v sobě samé a trpělivosti. Jak sama píšete - už jste to zažívala dříve. To znamená, že to má vývoj a potenciál k proměně.
Alena G.
Odpověď – online konzultace
Potřebujete-li odbornou radu, rezervujte si online konzultaci. Specialista Vám dobře poradí i na dálku.
Zobrazit profily specialistů Jak to funguje?Stále hledáte odpověď. Položte další dotaz
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.