deprese způsobená chronickou samotou.

Dobrý den.
Za prvé Vám chci pogratulovat k tomu, že i když zatím jen krátkodobě, přesto dokážete víc než lékaři, kteří se Vás pokoušeli léčit. Nevím, k čemu potřebujete exaktní popis. Existují jistě různé exaktní popisy, ale ty dávají dohromady zase jen lidé a možná právě takoví, kteří se neúspěšně snažili Vás léčit.
Já Vám mohu ve stručnosti sdělit náčrtek mého názoru: Každý z nás se rodí do nějakých vztahů. Přicházíme na svět abychom se v různých vztazích naučili být sami sebou, prosazovat svá přání, bránit se nechtěným požadavkům, sdílet s druhými radosti i starosti, atd. Pokud se toto děje jen velmi omezeně, jste ochuzen o množství zpětných vazeb, jste ochuzen o příležitosti být sám sebou vedle někoho druhého anebo ještě lépe spolu s někým druhým. Deprese pak mohou být způsobem jak se toto ochuzení vyjadřuje a demonstruje.
Věřím, že nad depresemi nakonec zvítězíte. Možná zítra, možná za měsíc, za rok, za několik let.... nevím, záleží to hodně na Vás! Zdraví Jiří Chvála

Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Odpověď není úplně na jednu větu, a také toho o Vás vím příliš málo na fundovanější analýzu příčin. Ale přesto se pokusím o následující vysvětlení:

Samota (tedy nedobrovolná samota) je příčinou mnoha potíží a to nejen psychického charakteru. Škálu následků od snížené imunity organismu až po těžké deprese asi netřeba vyjmenovávat. Přeji Vám, že depresi už umíte alespoň jednorázovou účelovou aktivitou na chvíli přerušit. Každá úleva, byť na malou chvíli, je cenná. Bohužel také oba víme, že dlouhodobá deprese není "depka", jak jí občas slyšíme od známých popisovat stylem "včera jsem měl depku, tak jsem si dal panáka".

Depresivní porucha je skutečná nemoc, která je většinou dlouhodobá, a trvá od týdnů až po roky. A tedy tomu odpovídá i způsob léčby. Záleží samozřejmě na onom "spouštěči", který je dobré najít, ale je i běžné, že k "vyčerpání" energie potřebné k radostnému životu dojde postupně následkem vícero příčin, a tedy ani nedokážeme identifikovat, čím vše začalo.

Depresivní člověk většinou necítí radost, i drobná aktivita je pro něho velkou zátěží, a zároveň mívá pocit nedostatečnosti - tj. domnívá se, že "BY MĚL" zvládat víc. Někdy se skutečně "vybudí" k dalšímu výkonu - ale pakliže šlo více o naplnění vlastních či cizích představ nebo požadavků, než chuť/radost z dané činnosti, nedostavil-li se pocit uspokojení anebo naplnění (smysluplnost), pak dojde jen k dalšímu vyčerpání a deprese se spíše prohloubí. Může se dostavit pocit zbytečnosti a zvyšuje se i riziko suicidality.

"První pomoc" při depresi je tedy SNÍŽENÍ ZÁTĚŽE. Připuštění si, že nemusím. Ani pracovat, ani se o ničem důležitém rozhodovat, ani dělat to, co "zvládají všichni" ostatní. Když mám horečky a angínu, také odložím povinnosti, dojdu si k lékaři pro léky a pro neschopenku, a jdu si domů lehnout. Do snížení zátěže bych započítal i nasazení příslušné medikace. Běžná antidepresiva (netřeba se bát, dnes již jsou běžné nenávykové medikamenty) přinesou většinou během několika týdnů úlevu (ve Vašem případě bych zkusil prokonzultovat s psychiatrem změnu medikace). S tou přijde i trocha energie navíc a tu využijeme k tomu, abyste v rámci léčby mohl začít i s psychoterapií. Tj. pracujeme nejprve na přeuspořádání života takovým způsobem, aby byl pro pacienta méně zátěžovým a méně nárokovým. Naučíme se všímat si drobností v životě, které třeba je dříve přehlížel, a přitom jsou přínosem a lze si je dopřát. A naopak nevšímat si takových záležitostí, které zdravějšímu životu v danou dobu spíše škodí. Proces bývá dlouhodobý, ale pomáhá.

Výše jsem zmiňoval časté snížení schopnosti se radovat. Depresivní pacient se může cítit nehodnotný, zbytečný, a navíc většinou trpí ztrátou síly a vitality. Nemívá dost sil bojovat o zachování vztahů, natož o získání vztahů nových. Pokud se k nějakému pokusu o nový vztah vůbec odhodlá, už při malém náznaku odmítnutí se stáhne zpět. Nevěří, že by ho mohl někdo mít rád, anebo se naopak dokazováním lásky k druhému sám přetěžuje a dále vyčerpává. V existujících vztazích je zátěží i pro své blízké. Vztah/blízkost projevenou druhými často ani necítí, případně nemá sílu jí opětovat. Depresivní člověk je tedy významně ohrožen SAMOTOU. Buď "jen" pociťovanou (třeba i uprostřed kolektivu, rodiny), anebo i faktickou (kdy se z důvodu výšeuvedených pocitů sám stáhne anebo okolí zmíněnou zátěž a úbytek energie neunese a je opouštěn).

Neexistence anebo ztráta vztahu(ů) je pro depresivního pacienta "potvrzením" platnosti původních černých myšlenek a nízkého sebehodnocení. Je to bludný kruh, ze kterého je dobré se dostat za pomoci odborníků - doporučuji kombinaci psychiatrické a psychoterapeutické péče. S lékařem - psychiatrem se nastaví medikace (přinese pocit úlevy) a s psychoterapeutem se řeší konkrétní léčivé změny, které je možné do života přinést. Čím dříve s léčením začneme, tím méně hluboká může deprese vzniknout a rychleji se lze dostat zase do zdravého prožívání života. Je třeba dostatek trpělivosti.

Pokud byste potřeboval, rád Vám na této cestě budu průvodcem.

Tomáš Novák (tomas.novak@vas-terapeut.cz)