Zkušenosti
Jsem psychoterapeutka zabývající se individuální psychoterapií, rozvojem osobnosti, krizovou intervencí i výchovným poradenstvím. V oboru pracuji již 15 let- od dob studia.
Své služby poskytuji i formou online konzultací prostřednictvím Skype.
Klienti vyhledávají mé služby nejčastěji kvůli vztahovým a rodinným obtížím, lepšímu porozumění svého dosavadního života, dále kvůli otázkám ohledně výchovy dětí, také při životních změnách a krizích.
Více o mně a mé práci si můžete přečíst: http://www.psychoterapie-jarolimek.cz/
Mé články a odpovědi čtenářům si můžete přečíst na mém profilu: http://psychologie.cz/od/marketa-jarolimkova/#articles
Pokud budete mít nějaké otázky, neváhejte mě kontaktovat.
Návštěvu je možné bezplatně zrušit nejpozději 24 hodin předem.
Těším se na setkání s Vámi.
Adresa
Soukromý pacient (bez pojištění)
Konzultace online
Konzultace online VÍKEND • 1 300 Kč
Psychoterapie on-line • 1 200 Kč
Připravte se 10 minut před konzultací. Ujistěte se, že je váš telefon nebo počítač nabitý. Pro video konzultaci zkontrolujte připojení k internetu a nastavení mikrofonu a kamery. Můžete také připravit svou lékařskou dokumentaci (např. výsledky vyšetření).
Služby a ceník služeb
Ceny jsou pro pacienty bez pojištění
Nejčastěji hledané služby
Konzultace online
Online konzultace
Ostatní služby
Konzultace online VÍKEND
1 300 Kč
Online konzultace
Psychoterapie on-line
1 200 Kč
Online konzultace
Za ceny a informace týkající se cen jsou zodpovědní specialisté nebo zařízení. ZnamyLekar nemá vliv na ceny a nenese odpovědnost za jejich stanovení.
12 názor pacienta
Obecné skóre
Seřadit názory podle
Andriana
Nejlepší psychoterapeutka, díky její pomoci žiju svůj život opět s chutí a těším se na další setkání!
Karolína
Paní magistra je velmi empatická a milá. Moje návštěva u ní byla pro mě velkým přínosem. Přišla jsem s akutním vztahovým problémem a odcházela jsem s dobrým pocitem a srovnanější hlavou. Děkuji.
Martin (Tadeáš)
Hezký přístup k problému syna, který odcházel z místnosti s úsměvem na tváři... Jeho nálada a úsměv nám rozzářily oči a jsme moc rádi, že lidé, jako paní Markéta Jarolímková jsou....
JH
Paní magistra je vnímavý a citlivý člověk se snahou pomoci. Určitě návštěvu zopakuji. Děkuji a doporučuji
AJ
Paní terapeutka je moc příjemná a velice mi pomohla při aktuálních obtížích. Mohu všem vřele doporučit.
Kristýna
Moc příjemná návštěva. Paní Markéta působí moc mile a člověk se necítí trapně při sdělování pocitů. Byla jsem poprvé a nenapadlo by mě, že se mi po jedné návštěvě tak uleví. Určitě hodlám pokračovat. Doporučuji všem, co se občas perou sami se sebou.
Lucie H.
Dobrý den, paní doktorka je velmi příjemná a nestranná. Vyslechla nás, poradila oběma stranám a co bude dál, či, zda paní domtorku ještě navštívíme ukáže čas.
Děkuji Honsová
Adlet
Pani doktorka je velice prijemna, empaticka a na prvni navstevu velice chapava. Pomohla nam jak se soucasnym stavem, tak nam nabidla nekolik dalsich cest, jak dal, spolu s uzitecnym kontaktem.
Verola
Moc Vám děkuji za podporu a za užitečné rady, které jsem vyzkoušela a pomohly. Jste opravdu člověk na správném místě.
Odpovědi
13 odpovědí poskytnutých lékařem na otázky pacientů na ZnamyLekar.cz
Dobrý den, je mi 41 let a před týdnem jsem po 10 letech dostala na výběr - jít na nižší pozici nebo výpověď. Zvolila jsem výpověď, ale vnitřně se sebou bojuji, zda jsem se správně rozhodla. Jsem úplně na dně a abych přes den fungovala, tak užívám přírodní preparáty na uklidnění. V noci se mi to pořád honí hlavou a mám paniku z toho, že nebudu schopna si najít práci. Prosím o radu. Děkuji
Dobrý den,
souhlasím s odpovědí výše. Pokud bych s Vámi spolupracovala, ptala bych se nejspíše na Vaše předchozí rozhodování v různých oblastech, jak probíhala, jak jste je prožívala atd. Dále by bylo fajn, kdyby se Vám podařilo nalézt odpověď na to, co Vás skutečně děsí. Jestli je to opravdu jen to, že si nebudete případně schopná najít práci novou. A i kdyby se tak stalo, co to bude pro Vás znamenat, jak byste situaci řešila? V tuto chvíli se zkuste zaměřovat na to, co se skutečně v současné chvíli děje- končíte v práci a potřebujete hledat a najít práci novou. A ne na to, co by se mohlo stát, budoucnost je vždy nejistá.
Přeju hodně sil. Markéta Jarolímková
Krásný den, přicházím za Vámi s pro mě vážnou otázkou a moc doufám, že společně najdeme odpověď. Předem moc děkuji.
Mám mladšího bratra, nyní je mu patnáct let. Já už jsem dospělá. Bratr je adoptovaný, je si toho vědomí od mala, nikdy jsme mu o to m nelhali. Náš otec ho však nikdy podvědomě nepřijal. Miluje ho, dokáže se o něj v rámci jeho možností postarat, na první pohled byste si toho nevšiml. Já jsem to zjistila asi před půl rokem, když jsem si začala skládat všechno dohromady. Sama jsem se minulý rok potýkala s vážnými problémy (nespavost, stavy úzkosti, panické ataky několikrát denně a těžká deprese). Ale to už je za mnou. Dosáhla jsem klidu a odpuštění a nyní cítím už jen vděčnost, jsem vyrovnaná.. můj vztah s otcem už mám v sobě vyřešený a tuto kapitolu uzavřenou. Je to nyní v pořádku. Vše bylo v důsledku toho, že když jsme byli malí, náš táta se opíjel a v důsledku toho byl agresivní. Pět let jsme žili v psychickém i fyzickém teroru. Já už jsem v pořádku, ale těsně předtím, než jsem byla "na konci své cesty" k uzdravení a vyléčení se z těchto stavů, které byly důsledkem domácího násilí, se můj bratr začal chovat řekněme nehezky.
V době, kdy se u nás odehrávaly hororové scénáře bratrovi bylo pět let, žil v tom tedy do svých deseti let. Je pravda, že si toho pamatuje méně než já a i jinak. Ale o to nejde. S otcem jsme se po rozvodu viděli jen na víkendy klasicky jednou za dva týdny. Ani jeden jsme k němu viditelně netíhli, protože nám ublížil. Bratr však vždy uměl dosáhnout toho, čeho dosáhnout chtěl. Otce využíval a vlastně i všechny okolo. Těsně předtím, než jsem se "vyhrabala" ze svých psychických problémů se bratr začal chovat divně. Spolu jsme vždy měli v celku bežný vztah. Nejdřív to začalo nadávkami a urážkami, které trvaly od rána do večera každý den. Postupem času jsem si zvykla a naučila se to ignorovat. Intenzita se však zvyšovala. Začal do mě pak žďuchat, jen tak "omylem". Což mu také nestačilo. Vše omlouval tím, že jsem na otce zlá, protože s ním nekomunikuji a hraju si na chudinku. Strop všeho nastal v den, kdy ze svých úst vypustil tuto větu: "Měla's chcípnout hned, jak ses narodila. Doktoři se vůbec neměli snažit nějak tě zachránit. Dýcháš můj vzduch. Nezasloužíš si žít. Překážíš mi.". Musím přiznat, že tato věta mi moc ublížila. V ten stejný den se velmi podobal mému otci. Podotýkám, že bratrovi bylo patnáct a byl střízlivý. Když byl otec opilý a agresivní, často nás chytal za ruku.. nebyly vidět modřiny, ale bolelo to jako čert, taky mě přimačkával židlí ke stolu. A obojí na mě toho dne "použil" můj bratr. Přidal ještě pár kopanců. V ten moment mi došlo, že takto nemohu dál. Vše se odehrávalo samozřejmě za zavřenými dveřmi, vše dělal tak, aby si toho nikdo nevšiml a já věděla, že když to doma řeknu, vysmějí se mi. Bratr na své okolí uměl působit jako hodný, fajn, vtipný chlapec. Je opravdu dobrý manipulátor. Ale já věděla, že něco dělat musím. Vyhýbala jsem se mu, ač to nebylo jednoduché, protože jsme sdíleli stejný pokoj. Snažila jsem se doma trávit co nejméně času a když už, tak být od něj daleko. On pokračoval v nadávkách a urážkách. Svěřila jsem se mamčinému příteli, který bratra "odhalil" už od počátku. Věřil mi.
Bratr se shodou okolností do měsíce odstěhoval k otci. Bylo to kvůli neshodám, mamka po něm chtěla, aby se učil, on nechtěl a věděl, že otec mu dá vše, po čem bude toužit a když ne, tak si to prostě vezme. Nešel k němu proto, že by ho mě rád, ale z čisté vypočítavosti. Mé osobě se však paradoxně ulevilo, spadl mi obrovský balvan ze zad a lépe se mi dýchalo, mohla jsem zas být sama sebou. Bratr však ve své vypočítavosti pokračuje. Neustále všem ubližuje, slovně. Mamině také moc ublížil. A bohužel, ač se mi to neříká snadno, je to jen člověk veliký sobec a manipulátor, který pro druhé nehne ani prstem, jeho vlastní rodina mu je úplně jedno a chová se jako bezpáteřní člověk.
Konečně se dostávám ke své otázce. Zajímám se o psychologii, učím se ji, čtu různé články a koukám na různé dokumenty. Hodně jsem si v návaznosti na bratrovo chování hledala různé studie a články o lidech, kteří jsou adoptovaní. Jsem si jistá tím, že si to určitě nesou s sebou životem a že touhla zjistit svůj původ je silná. Myslíte si, že jeho chování může mít něco společného s tím, že je adoptovaný? Jistě na jeho chování bude mít dopad i těch pět let tiranie, ale i tak. Nechce se mi věřit tomu, že někdo může být takhle zlým človekem, nehnout ani brvou.. Je bezcitný. Vím, že je majetnický, což je na jednu stranu logické, protože majetek mu v podstatě nikdo nevezme, ať se chová jakkoliv, je tu stále s ním. A takhle to s lidmi nefunguje. Tomu rozumím, dalo by se říct. Ale může být toto vše jen nějaký "Syndrom adoptovaného dítěte" nebo v tom hraje roli i něco jiného? Mohu mu nějak pomoci? I přesto, co mi udělala věřím, že to vše dělá z nějakého důvodu a za veškerou touto zlobou je "jen" zloba či vztek. Dá se mu nějak pomoci, pokud sám nechce?
Moc moc Vám děkuji. Krásný den
Dobrý den,
jste odvážná, s jakou důvěrou jste svůj dotaz napsala. Je vidět, že nad tím vším hodně přemýšlíte a není Vás jedno ani to, jak se cítí bratr. Musí to být pro Vás náročné. Máte pro bratra pochopení, hledáte vysvětlení- syndrom adoptovaného dítěte, bratrova zloba, vztek. Ale uměla bych si představit, že i Vy byste se mohla na bratra zlobit za to, co dělá.
Je někdo v rodině, kromě máminého přítele, s kým se o tom dá bavit? Máte v někom podporu?
Žárlivost, se kterou Vám vyjadřoval, že mu překážíte, pociťují i vlastní sourozenci, ne jen adoptovaní. Neznám Vás ani Vaši rodinu, jen přemýšlím nad tím, co píšete. Píšete, že bratrovi je jeho vlastní rodina jedno. Kterou vlastní rodinu máte na mysli? Vás, matku a otce? Vy ale nejste jeho vlastní rodina. A stejný zmatek může pociťovat i on. Má k vám cítit zodpovědnost, vděčnost (za to, že si ho vzali), vztek, že nebyl se svými biologickými rodiči?
Stejně tak jeho chování může vycházet ze vzoru vašeho otce. "Jen" pokračuje v tom, jak se muž choval v rodině a co bylo považováno za "normální".
Vaše úvaha na konci je správná, může mu být pomoženo, pokud by sám chtěl. Vy se zaměřte na sebe. Zkuste si prohlédnout, co vše k bratrovi cítíte, jak byste si váš vztah představovala do budoucna. Vymezujte se proti jeho chování stylem: Nelíbí se mi, když děláš to a to..., nesouhlasím s tvým chováním...., když děláš to a to, cítím se tak a tak.
V první řadě chraňte sebe. Myslím, že byste si zasloužila někoho pro Vaši podporu. Klidně neváhejte kontaktovat někoho z psychoterapeutů.
Držte se, s pozdravem Markéta Jarolímková
Veškerý obsah publikovaný na portálu ZnamyLekar.cz zejména Otázky a odpovědi, má pouze informativní charakter. Internet nepředstavuje plnohodnotnou náhradu lékařské péče poskytované specialistou.