Mgr. Lucie Kotková

Dobrý den,
už nějakou dobu brouzdám a hledám po internetu nějakého psychologa na popud mého přítele, myslí si, že mi může pomoc jedině psycholog.
Chtěla bych se zeptat, jak to u Vás funguje a jestli musím mít nějaké doporučení, abych se mohla u Vás objednat, nebo zda nikoliv. A jestli jde to proplatit přes pojišťovnu? (211)
Je mi osmnáct a nemám příliš velkou chuť do života, mám problém s zvládáním stresu, být v kolektivu lidí, lidem se spíše vyhýbám a to i na soc. sítích a dříve jsem se sebepoškozovala (přítel na to přišel, kontrolu je mě pod vykřičníkem, pokud to udělám, tak ho nějakou dobu neuvidím). Cítím se stále pod tlakem i když možná neprávem. Mám často noční můry a celodenní tlak na prsou, pocit, že mě stále někdo sleduje, i když jsem sama v místnosti. Já si myslím, že to nějak pubertou přejde, upřímně se i bojím, někam jít.
Děkuju za radu a i odpověď.

Dobrý den,

děkuji za odpověď , ani jsem nečekala že si někdo najde čas mi odepsat :)
nakonec jsme se objednali k paní doktorce Beranové do Prahy, bohužel velmi málo lidiček pracuje s takto malými dětmi.

K Vašim otázkám syn alergie nemá, jiné děti zatím nemáme, když jíme s manželem jídlo které nezná tak většinou koukne a buď odejde nebo se mu zvedne žaludek nemá rád " mazlavou " konzistenci, vypozorovala jsem že jí očima když se mu to nelíbí na pohled tak se mu zvedne žaludek nebo se poblinká jak kdy. Co zaručeně nemůže vidět tak jíst psa nebo malé dítě když je krmeno kašičkou. Paradox je že psa nemáme ale hlídaly jsme známe nějakou chvilku pejska a pokaždé se to stalo, takže jsme pejska na jídlo zavírali na chodbě.
Je pravda že zezačátku jsme si myslely že to na nás zkouší, takže jsme dělali " ty ty ty " a " nehraj to na mě" atd. ale nikdy jsme ho neuhodily to ne. Samozřejmě naše chování mu asi moc nepomohlo, když si nemohl pomoci. To mě bude mrzet asi pořád.
Dneska už to neřešíme, ukážeme mu jídlo a když ho odmítne tak to zkusíme třeba za hodinku, vařím co mu chutná, ale v poslední době i to odmítá.Snažíme se mu nabízet všechno co jíme mi, ovoce a zeleninu ale bez úspěchu , občas sní okurku nebo jablko. Myslím si že náš Lukášek to v nějakých případech na nás i zkouší :) ale bohužel i na nás to má dopad, nebo spíše na mě bojím se když někdo v jeho dohledu začne jíst.
Neudělá to když je zaměstnaný jinou věcí nebo když jí něco co mu opravdu chutná " tyčinky, hranolky bohužel zrovna jídla co by neměl" snažíme se aby jedl hodně doma, když se totiž vyzvrací na návštěvě tak je to opravdu nepříjemné. A když se stane, že u známých se mu zvedne žaludek tak už poznám že se něco děje a snažím se ho zaměstnat hračkami nebo sním někam jdu.
Snažíme se ho chválit za vše co udělá správně "nočník" , když se mu povede něco udělat dobře, a když dojí tak mu říkáme že je šikovný že " spapal nebo dopapal " jídlo. Ale u jídla ho za každou lžičku nechválíme.
Snad nám paní doktorka poradí a pomůže, velmi v to doufám.

Děkuji Vám za odpověď a také přeji krásné dny :)
Mějte se moc krásně.