MUDr. Lubomír Novotný

Dobrý den, s panem doktorem, mám velmi špatnou zkušenost. Cca 1,5 roku jsem ho navštěvoval s tím, že jako diagnózu určil kvasinky. Což tedy kupodivu správně! Tyto kvasinky se mi neustále "rozrůstaly-množily" v obličeji(nos,lícní kosti,obočí,nad horním rtem,brada). Pan doktor zkoušel kde co...mastičku za mastičkou a nic. Má psychická situace díky tomuto viditelnému problému nebyla zrovna nejlepší. Říkal jsem si primář, jsi v nejlepších rukách a bohužel nic. Každých 14.dní kontroly(časová náročnost, 30 kč poplatek, 60 kč cesta, v průměru 50 kč mast). Jelikož už jsem neviděl coby...nějaké informace jsem zkoušel vyhledat pomocí internetu. Když jsem mu posléze tuto informaci tlumočil s tím, že mě zajímal jeho názor, tak mi akorád tak odsekl a řekl, pokud chcete, tak si to dělejte...prakticky bez zájmu, abych se svého problému zbavil. Později mi došla trpělivost, přešel jsem k jinému lékaři a po 1. návštěvě!! a po 1. předepsané mastičce!!(s doplatkem 13kč) mi kvasinky z obličeje začaly mizet. Nyní po 3 měsících se mi vyskytují pouze nad horní rtem a to z důvodu holení vousů, jenž jsem omezil a pomaličku mi mizí také. Návštěvu tímto nedoporučuji!!!

Vy jste ten lékař? Odpovězte na hodnocení! Zaregistrujte se nyní

Dobry den, tady muj pribeh... pan primar je opravdu arogant nejvetsiho kalibru...
Podala jsem na nej stiznost na lekarskou komoru i do nemocnice v Blansku, ale vzhledem k tomu, ze jsem asi jedina, nic se dit nebude... Tak prosim vsechny, nenechte si takove chovani libit, cim vice stiznosti bude na pana primare, tim drive se zacne neco dit...
Na tváři jsem měla znaménko, které jsem chtěla odstranit. Rozhodla jsem se pro vaporizaci CO2 laserem a pro pana doktora Novotného, který je primářem v Blansku na kožním oddělení. Pan primář sice na první konzultační schůzce nepůsobil dvakrát přátelsky a vstřícně, ale jinak vše proběhlo v pořádku, tak jsem si domluvila termín na 10.1.2012. Řekla jsem si, je to pan primář, budu v těch nejlepších rukou.
Dostavila jsem se přesně na stanovený čas a zákrok byl proveden. Pan primář mě poučil, jak se mám o místo starat a odešla jsem. Samozřejmě jsem se chtěla podívat, jak to vypadá, ale nikde nebylo žadné zrcadlo, tak jsem se podívala až ve výtahu cestou dolů. Ranka byla namazána bílou mastičkou, vypadalo to v pořádku, ale když jsem se koukla blíž, tak se mi zdálo, že tam část znaménka zůstala. Tak jsem si říkala, že to bude asi tím, že to je napuchlé, ale když jsem se na to podívala znovu, pocit byl stejný. Malinká část znaménka tam byla, takový malý zoubek na horní části. Nešlo to poznat z čelního pohledu, ale z bočního, prostě tam malinký kousek trčel, protože celé znaménko bylo vystouplé. Ten kousek nebyl zbarven klasicky hnědou barvou jako znaménko, ale bylo světle hnědé, protože to byl okraj znaménka. Rozhodla jsem se tedy vrátit, aby se na to pan primář podíval. Honilo se mi totiž hlavou to, že pokud to nechám tak, bude se to 3 týdny hojit a potom budu muset podstoupit to stejné, protože ten kousek tam pořád bude a bude následovat zase 3 týdny hojení. Pana primáře jsem zastihla na chodbě, tak jsem mu řekla, že ten zákrok nebyl úplně v pořádku, že malá část znaménka mi tam zůstala. Pan primář mě vzal do ordinace a podíval se na to velikou lupou, kterou se dívá na všechna znaménka. Řekl mi, že nesouhlasí, že tam nic nevidí, že to je jen napuchlé po zákroku. Ja mu řekla, ať se na to podívá z více stran, že takhle zepředu, když se na to dívá přímo, to moc nejde vidět. Nicméně i po tomto si pořád trval na svém. Ale já taky. Řekla jsem, že když jsem za to zaplatila peníze, že taky požaduju kvalitní službu, že jsem chtěla odstranit celé znaménko. Že já jsem se k tomuto zákroku odhodlávala dlouho, právě proto, že je to na tváři a musela jsem se smířit také s tím, že tam budu mít jizvu. A na to mi pan primář odpověděl, že už má za sebou tisíce takových zákroku, že to nikdo nikdy nereklamoval, a že on ma také taková znaménka. Ja mu na to řekla, že kdyby mi kousek znaménka nechal na zádech, že bych to zřejmě tolik neřešila, ale to je na tváři a ja s tím budu denně žít, chodit mezi lidi ven, je to na viditelném místě, vidí to všichni. Pan primář mi řekl, že není psycholog, a že řešení může být, až se to zahojí, pokud tam něco zůstane, že mi udělá zadarmo korekci. Jenomže to mi běželo hlavou to dvojí lečení, tak jsem odpoveděla, že to takhle řešit nechci, čekat na zahojení a potom znovu jít na zákrok, když už teď vím, že tam část zůstala. Na to mi pan primář už docela naštvaně řekl, že mi ještě teď z té díry udělá ještě větší díru. Tento výraz a způsob, jakým to řekl, mě v dané chvíli naprosto vyděsil. A také tam padlo to, že s ním nebudu takhle mluvit, že on to udělal nejlépe jak uměl, že tam nic nezůstalo a bez svědků se už se mnou nebude bavit, protože sestra, která asistovala u zákroku, byla na obědě. To už jsem opravdu nezvládla a z ordinace jsem odešla. Byla jsem docela zoufalá a nevěděla jsem co s tím. Nechtělo se mi znovu to podstoupit znovu, ale co jsem měla dělat? Věděla jsem, že to je špatně. Říkala jsem si, nechám to zahojit a za tři týdny znovu na zákrok? Tohle mu projde, taková polovičatá práce a takové chování? Řekla jsem si, že mě je úplně jedno, že je primář. Neudělal to pořádně, tak ať se k tomu postaví čelem. Vzala jsem tedy všechnu odvahu, kterou jsem měla a šla za panem primářem znovu.
Šla jsem tam s tím, že chci nechat udělat zápis, že jsem nebyla spokojená se zákrokem a požaduju řešení. To uz tam ta sestřička byla, takže pan primář ji zavolal jako svědka a řekl jí, co se stalo. Pořád si tvrdil své a ja své. Požádala jsem sestřičku, aby se na tu ranku podívala, protože ona ví, jak to po zákroku vypadá. Její závěr nepotvrdil ani moje ani primářovo tvrzení. Pan primář už byl dosti rozladěn, a tak se zeptal, co tedy chci? Protože když mi nabízel, že to opraví, tak jsem nechtěla. Já na to řekla, že jsem odmítla, protože nevím, co by chtěl opravovat, když on si stojí za tím, že to udělal správně a nic tam nevidí. Na to neodpoveděl. Každopádně jsme se museli dobrat nějakému závěru, takže jsme se domluvili na tom, že mi to opraví hned, tam, kde mu ukážu. Šlo opravdu jen o tu horní část, kde část zbyla. Takže znovu na sál. Tam jsem ještě mluvila s tou sestřičkou a bez účasti primáře mi řekla, že tam malinký zoubek, tak jak ho vidím já, mám a vidí ho. To se mi ulevilo. Došlo tedy k druhému zákroku. Na sále mi také ukázal hned zrcátko, což se u prvního zákroku nestalo, jestli takhle mi to stačí a jsem spokojená. A viděla jsem to, co jsem viděla, tu ránu celou zvětšil víc, než bylo třeba, a to je také ve zprávě, že po celém obvodu ranku zvětšil o 1mm, ale už se nedalo nic dělat. Napsal ještě zprávu ohledně reklamace, která byla hodně stručná. Podepsal ji on a sestra. Ja uz neměla sílu se hádat, tak jsem to také podepsala, ale řekla jsem mu, že to, jak to napsal, nebylo zdaleka tak, jak to bylo. Začal zase oponovat a ja už mu jen řekla to, že člověk, když se mu zdravotně něco děje, že prostě nereaguje tak, jako zdravý člověk, že emoce a nervy pracují, že on jako lékař by to měl chápat, a také podle toho s tím člověkem jednat. Kdyby už na začátku řekl, že tam něco vidí a připustil, že udělal možná chybu, že to opraví a nemluví se mnou jako neomylný primář, který už má za sebou tisíce takových zákroků, že já si to vlastně vymyslela, že bych určitě reagovala jinak. Ale bohužel se tak nestalo. Na to mi pan primář zvýšeným hlasem řekl, no, tak jsem udělal asi chybu, zřejmě nejsem neomylný, tak teď už je to spravené podle toho, jak jste chtěla, tak je to už v pořádku, ne? Když jsem chtěla ještě něco říct, tak pan primár řekl, že už nemá na mě čas, že venku čekají další pacienti. Už nemělo smysl dál něco říkat, tak jsem odešla.
Připouštím, že moje reakce byla asi podrážděná a naštvaná, byla možná emotivní a pro pana primáře nepochopitelná, ale tady jde o mě, to mě se rána bude hojit 3 týdny a já s jizvou budu žít celý život. Takže mi není jedno, jak byl zákrok proveden a jestli je to v pořádku, tak jak má být. Podle mého názoru by pan primář měl takové situace zvládat na jedničku, od toho je také primář. A nejen díky tomu, co umí, ale taky tím, jak přistupuje k lidem. V mém případě situaci vůbec nezvládl, choval se arogantně, nadřazeně, způsobem, že on přece nikdy nemůže udělat chybu. Nikdy už k němu nepůjdu a budu varovat všechny, kdo by k němu jít chtěli. Ono, když nejsou komplikace, vše je vždy ok a lékař je ten nejlepší. Ale to, jestli jsme si lékaře vybrali správně, se právě ukáže, až ty komplikace nastanou.
Ještě jedna věc, po prvním zákroku jsem nedostala žádnou zprávu. Zprávu jsem obdržela, až po druhém zákroku, který jsme všichni podepsali. Nevím, jestli je tohle správně. Nicméně, kdybych chtěla jít někam jinam, aby mi to spravili, nic bych neměla v ruce.
O tuhle zkušenost jsem se podělila se známýma a ti mi řekli, že pan primář má pověst hulváta a aroganta, který se tak běžně chová k pacientům. Škoda, že jsem to nevěděla dříve, to bych k němu vůbec nešla. Po tom všem jsem si jista, že jsem nebyla první a bohužel asi ani poslední pacient, ke kterému se takhle pan primář choval.

Jaký trest by měl být pro takového lékaře, který se chová jako buldozer a nebere absolutně v potaz psychický ani fyzický stav pacienta? Pokud je to kapacita s řadou let praxe s výbornými výsledky, asi by neměl přijít do styku vůbec s pacientem, ale to není zřejmě možné. Nevím, jestli existuje více stížností na chování pana primáře Novotného, ale pokud ano, určitě by takový člověk neměl dělat primáře.

Vy jste ten lékař? Odpovězte na hodnocení! Zaregistrujte se nyní

vetsi aroganci u lekare jsem snad nezazila, zde muj pribeh....
Podala jsem na nej stiznost na lekarskou komoru i pani reditelce nemocnice v Blansku.... maji mi dat vedet do 16.2.2012
Na pravé tváři jsem měla mateřské znaménko, které jsem si chtěla nechat odstranit. Po důkladném hledání informací na internetu jsem se rozhodla pro vaporizaci CO2 laserem. Navštívila jsem proto kožní oddělení Nemocnice v Blansku, kde mi sestra sdělila, že na podobné zákroky je odborníkem pan primář Novotný a poslala mě přímo za ním.
Chování pana primáře nebylo příliš přátelské, nicméně vzhledem k tomu, co mi řekla sestra na příjmu o jeho odbornosti, jsem si domluvila termín zákroku na 10.1.2012 na 11:15 hodin.

Ve stanovený den jsem se dostavila a zákrok byl (za asistence sestry Lucie Grycové) panem primářem proveden. Následně jsem jím byla poučena, jakým způsobem se mám o vzniklou ranku starat. Vizuální kontrolu svojí tváře jsem neprovedla, protože mi toto nebylo nabídnuto. Poté jsem odešla a neuvědomila si, že jsem nedostala žádnou lékařskou zprávu o provedeném zákroku.
Ve výtahu nemocnice, kterým jsem sjížděla do přízemí, měla jsem možnost podívat se do zrcadla a zkontrolovat tak výsledek zákroku. Ranka byla namazána bílou mastičkou, nicméně při bližším ohledání se mi zdálo, že tam část znaménka zůstala. Vzhledem k tomu, že s podobnými věcmi nemám zkušenost, a že jsem důvěřovala schopnostem pana primáře, napadlo mě, že můj pocit o neodstraněném zbytku znaménka může být zkreslený tím, že místo zákroku bylo lehce oteklé.
Vrátila jsem se zpět do práce a konzultovala své podezření s kolegy. Všichni mi potvrdili, že na mojí tváři vidí zbytek znaménka. Toto mě jen utvrdilo v přesvědčení, že jsem se nemýlila. Představa, že se ranka bude 3 týdny hojit, a následně budu muset podstoupit laserovou korekci s dalšími cca 3 týdny opětovného hojení, se mi nelíbila, proto jsem se rozhodla vrátit za panem primářem a oznámit mu svoje zjištění ihned.
Zastihla jsem ho na chodbě nemocnice a řekla jsem mu, že zákrok, který provedl, se mi nezdá být zcela v pořádku, že malá část znaménka mi tam zůstala. Pan primář mě vzal do ordinace a ranku na tváři zkoumal lupou. Po chvíli mi řekl, že se mnou nesouhlasí, že tam nic nevidí, že to je jen oteklé po zákroku. Požádala jsem ho, ať se podívá z více stran, protože pohledem zepředu zbylý kousek znaménka nebyl příliš patrný. Pan primář mi vyhověl, nicméně stále trval na svém. Já ovšem též. Snažila jsem se mu vysvětlit, že za zákrok jsem zaplatila požadovanou částku, a proto mám nárok na kvalitní provedení zákroku, kterým je odstranění celého mateřského znaménka. K zákroku jsem se odhodlávala delší dobu, protože znaménko jsem měla na viditelném místě – přímo uprostřed pravé tváře – a věděla jsem, že se budu muset smířit s jizvou, která po něm zůstane. Toto rozhodnutí pro mě nebylo nikterak lehké a ze vzniklé komplikace jsem byla dost skleslá. Doufala jsem, že pan primář bude mít pochopení, a že s ním bude rozumná domluva. Bohužel se tak nestalo. Dozvěděla jsem se, že už má za sebou tisíce takových zákroků, a že se ještě nestalo, aby mu cokoliv někdo reklamoval. Myslím, že tento argument ze strany pana primáře byl dost irelevantní.
Kdyby se mi něco podobného stalo se znaménkem umístěným jinde, než v obličeji, například na zádech, zřejmě bych na korekci netrvala. Ale tvář je zkrátka místo, které je vidět a jistě tedy chápete, proč jsem trvala na svém. Toto jsem také panu primáři řekla. Jeho reakce byla dosti nepřiměřená a nepříjemná, protože mi arogantním způsobem sdělil, že on není psycholog. Tvrdil mi, že žádný zbytek znaménka v mé tváři nevidí, a že řešením může být počkat 3 týdny na zhojení a v případě, že tam přece jen něco bude, provede bezplatnou korekci. Další 3 týdny hojení, které by následovaly po takové korekci, by pro mne znamenaly velkou komplikaci v osobním životě (navštěvuji pravidelně saunu, fitness, kosmetiku a jiné – což v čase hojení nelze). Z tohoto důvodu, a protože jsem byla přesvědčená, že korekce nutná bude, jsem nabízené řešení odmítla. Pan primář mi dával jasně najevo, že mu nevyhovuje můj nesouhlas. Doslova řekl: “Jestli chcete, tak Vám z té díry udělám teď ještě větší díru.“ Jeho neprofesionální přístup mi bral dech. Na to řekl, že se mnou nadále nehodlá hovořit beze svědků, že on zákrok provedl nejlépe, jak uměl, že tam nic nezůstalo. To už jsem nezvládla a z ordinace odešla. Z pocitu totální beznaděje na normální lidskou domluvu jsem byla hodně zklamaná a zoufalá, nicméně jsem přemýšlela, jak to nejlépe vyřešit. Po chvíli jsem sebrala všechnu odvahu, kterou jsem měla, a šla za panem primářem znovu. Smířila jsem se s tím, že pan primář trvá na svém, že znaménko odstranil celé a tím pádem s tím momentálně již nebude nic dělat a počkáme navrhované 3 týdny. Chtěla jsem ale, aby ze zákroku a událostí, co po něm následovaly, vyhotovil zápis, který oba podepíšeme. A aby v něm také zmínil, co mi navrhuje.
Po mém příchodu do ordinace pan primář zavolal sestru, aby byla přítomna našemu rozhovoru jako svědek. Ve zkratce ji řekl, co se před tím odehrálo. Každý jsme si trvali na své pravdě ohledně zbytku znaménka. Požádala jsem sestřičku, aby se na tu ranku podívala, protože jako asistující sestra má zkušenosti a ví, jak to obvykle po zákroku vypadá. Chtěla jsem znát její názor. Nepotvrdila ani můj, ani primářův názor – její odpověď byla neurčitá.
Pan primář už byl dosti rozladěn, a tak se zeptal, co tedy vlastně chci, když jsem přece nabídku na okamžitou korekci odmítla – nabídkou měl na mysli svoji větu “Jestli chcete, tak Vám z té díry udělám teď ještě větší díru.“
Na to jsem řekla, že jsem odmítla proto, že jsem nechápala, co by chtěl opravovat, když on si stojí za tím, že to udělal správně a nic tam nevidí. Na to neodpověděl.

Nakonec jsme se nicméně domluvili na okamžité korekci. Když jsem ležela na sále a čekala na druhý, opravný zákrok, mluvila jsem ještě se sestřičkou o celé věci a ta mi bez přítomnosti primáře potvrdila moje tvrzení, že tam malý zbytek znaménka zůstal.
Po zákroku mi ještě na sále pan primář ukázal zrcátko a zeptal se, zda mi to takhle už stačí a jsem spokojená. Opět projev velmi neprofesionálního chování.

Pan primář napsal ještě zprávu ohledně mojí reklamace provedeného zákroku. Zprávu podepsal on a sestra jako svědek. Poté ji předložili k podpisu mně. Dle mého názoru, je zpráva dosti stručná, ale už jsem neměla sílu na další dohady, proto jsem ji podepsala s tím, že jsem se panu primáři ještě snažila vysvětlit, že celý problém není v tom, že se nepovedlo znaménko odstranit hned celé, ale v jeho přístupu a chování, které následovalo po tom, co jsem ho na to upozornila. Opravdu jsem očekávala alespoň trochu pochopení a reakci typu „Stalo se, je mi to líto, uděláme korekci a rozejdeme se v dobrém.“

V závěru sice pan primář připustil, že zřejmě není neomylný, ale vzhledem k událostem, které tomu předcházely, to nepovažuji za dostatečné. A hlavně mám dojem, že to bylo vynucené.

Připouštím, že moje reakce při reklamaci byla asi dosti emotivní a pro pana primáře nepochopitelná, ale byla způsobená jeho nevstřícným postojem a faktem, že v podstatě banální zákrok se mi takto komplikuje.
Těžko se zdržet emocí, když jde o Vás a Váš vzhled. Myslím si, že na postu primáře by měl být člověk, který je absolutně vyrovnaný, a který dokáže zvládat horší situace, než reklamaci zákroku, kterou dělal. Není přece slabostí přiznat chybu. Opravdu nikdo z nás není neomylný a mým záměrem nebylo nikterak shazovat odbornost pana primáře, nýbrž dosažení spokojenosti s výsledkem provedeného zákroku.

Svou stížností bych ráda poukázala na to, že chování pana primáře Novotného neshledávám adekvátním situaci. Je to lékař, který se choval velmi necitlivě a absolutně nebral ohled na psychický ani fyzický stav pacienta. Proto požaduji, aby se tato věc prošetřila, protože bych nerada, aby se tato situace opakovala jinému pacientovi, a také omluvu z jeho strany.

Vy jste ten lékař? Odpovězte na hodnocení! Zaregistrujte se nyní