Mgr. Klára Borůvková

Dobrý den, situace rozvedených rodičů bývá pro děti vždy náročná. Nevím, jak dlouho jste s partnerem od sebe, jak dlouho praktikujete tento typ kontaktu. Rozchod je vždy velkou zátěží i pro dospělé, není snadné se s tím vyrovnat a není snadné se udržet a nepouštět takové emoce směrem k dítěti, nemluvit o druhém rodiči nehezky, apod. Problémy s adaptací po návratu od druhého rodiče nejsou výjimkou, v tomto věku naopak jsou velmi obvyklé. Je možné, že váš bývalý partner možná uplatňuje jiný výchovný přístup, snaží se dceři "vynahrazovat" svou nepřítomnost. Bylo by ideální, kdybyste byli schopni spolu komunikovat jako rodiče, odhlédli od případných sporů na partnerské rovině, a domluvili se na jednotném výchovném přístupu. Pokud to možné není, je pro vaši dceru důležité, abyste dokázala nemluvit o jejím otci před ní ošklivě, zohlednit a respektovat adaptační období po návratu od otce. Je ovšem nutné, aby byla zachována určitá pravidla, to, jak spolu ve vaší domácnosti fungujete. Např. já chápu, že u tatínka chodíš spát později, ale tady je to jinak, chodíš do školky a potřebuješ být odpočatá a proto chodíš spát po večerníčku a tak to bude. A trvat na dodržování pravidel. Možná by pro vás bylo dobré, kdybyste si domluvila konzultaci a společně s psychologem se dívala na to, zda pravidla, tak, jak je máte, odpovídají tomu, co je vhodné pro dítě v tomto věku a zohledňuje případné specifické potřeby vaší dcery. Eventuelně konzultovat váš postup v určitých konkrétních situacích a ujistit se, že je to takto OK: Přeji hodně trpělivosti. :)

Dobrý den, excesivní (nadměrný) pláč u miminek může být způsobem kolikou, ale příčinou mohou být i jiné důvody. Pokud jde o koliku, jedná se o adaptivní záležitost, zlepšuje se často vhodnou manipulací (způsob nošení), která ulevuje, ideálně poloha v klubíčku. Lze doporučit i šátek (nikoli svislá poloha, ale naopak klubíčko), ten děti často uklidní také intenzivním vnímáním maminky. A vám umožní mít volné ruce pro starší dítko. Příčinou může být také dráždivá nervová soustava, jako důsledek prenatální situace či porodu. To těžko soudit takto. Pokud se týče úrazu, který popisujete, chápu to tak, že je to již měsíc stará záležitost, pokud by měla vaše miminko vážněji hrozit jistě by se to projevilo velmi záhy.
Chápu, že jste z celé situace nešťastná a taková situace může v nás jako matkách vyvolávat pocit, že jsme úplně nemožné či neschopné. To je obvyklá reakce na takovouto zátěž. Zkuste najít ve svém okolí nějakou šikovnou laktační poradkyni nebo dulu, která by vám mohla s tímto pomoci. Popřípadě poradnu psychomotorického vývoje. Nebo se obraťte na dětského psychologa, i když vím, že čekací doby bývají dlouhé...snažím se vždy časově zohlednit těhotné či maminky s malými miminky.