MUDr. Hana Fraňková

Je to prostě stará páka

Tak Třebíčáci nemusíte nám závidět. Ta milá, příjemná, dokonalá doktorka je od nás pryč. Asi kurýrovala taky moc dobře (a draho) a tak musela pryč. Bylo na ní vidět, že je smutná, utrápená. Paní dokltorko, mějte se moc hezky, moc Vám děkuje Váš vděčný pacient J.R.

Je zajímavé, že Pelhřimováci ještě nepoznali (nebo nechtějí hodnotit ?) tak kvalitní lékařku, kterou dostali od nás z Třebíče. A že si jí zatím nikdo nepovažuje tak, jako si ji považují pacienti dnes, až je MUDr. Fraňková pryč. Nebo snad právě proto ? Je škoda tak vynikající, lidské, přímé lékařky, s vysokými lékařskými znalostmi. Je to škoda především pro Třebíč, kde se to celou dobu flikuje různým způsobem. Paní primářko, vše nejlepší do Vaší práce. Ať Vám slouží zdraví, ať jste v Pelhřimově spokojenější, ať Vám tam nehází nikdo klacky pod nohy - to vše Vám přeje Karel.

V roce 2007 jsem byla na rizikovém těhotenství v nemocnici v Třebíči. Měla jsem nějaké problémy s krví a tak ke mě přišla paní doktorka primářka Fraňková. Poznala jsem ji jako upřímnou, příjemnou a moc dobrou doktorku. Pak jsem k ní ještě chodila do ambulance a nikdy jsem nepoznala že by byla namyšlená a nepříjemná. Vždycky všecko vysvětlila. Moc velká škoda že musela odejít, chtěla jsem jí dovézt ukázat našeho Vládíčka. Narodil se v pořádku díky paní primářce, za co jí moc děkuji. Vděčná .R.

Paní Marie, děkuji Vám za to, co jste napsala. Máte úplnou pravdu. Lidé dnes neumí být vděční a vděčnost přijímat. Bolševik zničil morálku, vztahy lidí, lidskost. Lidé směli být vděční jen režimu za tu trochu, kterou jim dovoloval. A tak dnes neumíme být vděční doktorovi, který nás zbaví naší nemoci a bolesti. Byl jsem u pí. primářky jen několikrát a poznal jsem, jak je lidská, příjemná, schopná a velmi hezká žena. Jak se snaží dát pacientovi to nejlepší, aby nakonec na to sama doplatila. Je mi dnes líto, že jsem nenašel odvahu donést jí aspoň malou kytičku. Děkuje jí na dálku Jiří.

Milá paní primářko, je mi líto, že jste se nevrátila do Třebíče a že (jak jsem se dověděla) jste teď až v Pelhřimově. Protože Vám teď nemohu poděkovat za Vaši péči v ordinaci, musím to udělat takhle. Lékařka bývá buď milá a příjemná a nebo schopná. Vám však dal Pán Bůh všechny tyto vlastnosti, a proto Vás měli všichni rádi. Nemám nikoho, jsem sama a všecko jsem rozdala těm, kteří mně ve stáří pomáhají. Teď mě píšou i tento dopis. Zbyl mi po mamince prsýnek a ten jsem chtěla dát k Vánocům 2007 Vám. Najednou jste ale z nemocnice zmizela a šla jste do zahraničí. Tam jste prý měla už zůstat napořád. Teď určitě řeknete, že byste jej nevzala, protože je to úplatek. To není pravda! Jestli doktor dělá pro pacienta to nejlepší, co umí pacient mu přece musí dát najevo, že je mu za to vděčný. Neříkám peníze. Ty bych nikomu nedávala. Ale květiny, dárek na památku od staré ženské, to je něco jiného. A doktor by to měl s pokorou vzít. I brát to, co se dává upřímně, se přece musí umět, protože tím mají radost oba. Ten, kdo dává a ten, kdo dostal. Je mě moc líto, že jsem ten prstýnek už darovala, teď jsem Vám ho mohla poslat poštou. A tak Vám aspoň přeju, aby Vám Pán Bůh dal hodně zdraví a spokojenosti a aby Vás měli všichni rádi. Děkuje Vám Marie

Chodil jsem k paní primářce s krví. Pak mě ranila mrtvice a byl jsem na jipce. Najednou se večer otevřely dveře a navštívila mě. Pohladila mě po ruce a řekla ať se nebojím. Že bude zase všecko dobré. Je moc milá, ke každému hodná, hezká. Žádný jiný doktor takový ke mě nikdy nebyl. Moc jí děkuji za to co pro mě udělala.Přeji jí zdraví a aby byla stále stejná. Škoda, že není takových doktorů víc. Teď jsem u syna. Chodím k jinému doktorovi. Pro něj jsem pacient, pro paní primářku jsem byl rodina. Škoda, že mám teď do třebíčské nemocnice 120 km daleko, jinak bych chodil k ní.
Napsal za mě můj vnuk.

Měla jsem možnost poznat jsem pí. primářku Fraňkovou v třebíčské nemocnici ve dvou situacích. Jednou jako zdravotnice, kdy jsem s ní měla co dělat služebně. Nikdy jsem u ní nepocítila "já jsem doktor, ty máš jen maturu". Vždycky byla příjemná, nepovyšovala se nad nikoho. Slyšela jsem od kolegyň, že sice byla na oddělení přísná, ale spravedlivá a dbala na poctivě odvedenou práci. Potom jsem odešla do důchodu a najednou jsem pak k ní šla jako pacientka. To byla ta druhá situace. I zde jsem poznala jen vysoce lékařský přístup, snahu trpícím lidem jejich nemoc ulehčit. Laskavě, lidsky, vlídně. Je obrovská škoda, že na ředitelství nebyli schopní ocenit její kvality a v podstatě jí práci jen ztěžovalo. Je hanba, že třebíčská nemocnice nemá jako jediná primáře na hematologii. Proč ? Proč musela tak kvalitní lékařka odejít ? Aby se "zlepšila" péče o pacienty ?

Poznala jsem pí. primářku Fraňkovou v Třebíčské nemocnici jako laskavou a vždycky se usmívající a vždycky ochotnou poradit a pomoci. Jsem onkologická pacientka a tak moc dobře sama vím jak důležité je povzbuzení doktora. Nikdy jsem za celou dobu na ní nepoznala neochotu, nervozitu. A že třeba s něčím otravuji. I když vím jsem mnohdy byla sama na ni třeba nepříjemná a nedůtklivá, nedala mě nic najevo. Měla pro mě vždycky slovo útěchy, vždycky si na moje bolesti našla čas. I když byla čekárna plná lidí. Jsem jí dodnes vděčná za její péči a hlavně úsměv. Kdyby bylo takových doktorů víc. Děkuji.

Vynikající doktorka - kdyby bylo takových víc !
```
Hodnocení bylo změněno na "Doporučuji". Důvod: Obsah komentáře je příliš strohý na nejvyšší hodnocení.
```