PhDr. Alena Koblicová

Pani Koblicova mi zachranila zivot. Chodil jsem k ni na terapii asi sedm let. Mel jsem slozite partnerske problemy a zivot byl takove male peklo na zemi. Dnes mam normalne fungujici rodinu, jsem 12 let zenaty, mame dve deti a jsme stastni. Terapie je proces na cely zivot, ve ktere predevsim pacient musi byt aktivni. Kdo ceka, ze dostane magickou pilulku a za tyden bude "v poradku" je vedle.

Vim, ze psycholog nevyresi moje problemy, ale muze posvitit kus dal na cestu, po ktere se ale musim vydat sam. Dik moc pani doktorko a at Vam kocky mnoukaji! Uz mame taky jednu...

Nepomohla ani neuškodila. Připomíná mi jeptišku a v podstatě taková i je. Moc milá, ale stejně jsem si věci musela vyřešit sama. Což vlastně není její chyba :-)

Byla jsem u paní doktorky pouze jednou, když mi bylo fakt blbě. Mluvila o tom, jak si musím "vyléčit vztahy s ostatnímmi lidmi" a podobně, po této návštěvě jsem byla skoro zralá na nuselák. Nyní, o třináct let později, to vidím tak, že dost dobře nevyhodnotila situaci, jakoby neviděla, že v ten konkrétní den jsem potřebovala uklidnit, podpořit, dodat naději. Později jsem se podrobila terapii, jedna z nich byla intenzivní pobytová, a to bylo nejlepší, co mne mohlo potkat, naštěstí tam nikdo po mne nechtěl, abych si "vyléčila vztahy s ostatními lidmi".

Chodila jsem k paní doktorce cca rok a půl, řešila jsem s ní spíše rodinné problémy, než sebe, své nitro..tudíž nemohu ani přesně zhodnotit, nerada bych něčím křivdila. Pravdou je, že jsem asi spíše potřebovala někoho, kdo by mi ze začátku napověděl, jakou cestou, ptž jsem se v tom všem opravdu ztrácela ( a stále nemám vyhráno )..u paní doktorky jsem se sice vypovídala, po terapii se mi ( vymluvením ) ulevilo..ale další den jsem se zase topila..pravdou však je, že jsem k ní neměla takovou důvěru, tudíž o mém cítění věděla málo...mám k paní doktorce úctu - je to milá a příjemná žena. Ale ( možná i vlastní chybou ) se už rok léčím v psychiatrické léčebně Bohnice...

K paní doktorce jsem chodila rok. Je pravda obecně o psychoterapii, že je potřeba vlastní aktivity - člověk musí mluvit, na což není zvyklý atp. Bohužel musím říct, že paní doktorka je sice milá a vnímavá, ale nepomohla mi. Spíše jsem se v ní zklamala, protože ve mně vzbuzovala pocit, jak toho má hodně atp. a já nikdy nemohla počítat s další schůzkou. Poslední kapka pro mě byla, že si na mě ani po roce nenašla pevný termín, kdy se mnou počítá. Později jsem odešla, aniž bych zaregistrovala nějaký zájem. Našla jsem si jinou terapeutku, která mi potvrdila, že takové prostředí nebylo opravdu dobré. Je to ale těžké prohlídnout - paní je to milá a dobře se s ní povídá. Až teď, když mám srovnání s jiným terapeutem, vidím, co všechno může opravdu terapie dát. Po dvou měsících jsem na tom výrazně líp než u paní Koblicové po roce. Je taky pravda, že je rozdíl v placené a neplacené terapii, takže pokud vás něco trápí, raději si zaplaťte a máte službu, na kterou se dá stopro spolehnout.

Pani doktorka je velice empaticka. Ano, clovek musi hovorit zejmena sam, ale o tom psychologicke sezeni jsou. NEJEDNA SE O RYCHLOU PSYCHOANALYZU a necekejte vysledky do tydnu ani mesicu. Tak jako tak dusevni problemy si clovek musi vyresit clovek sam a u pani doktorky ocenuji ze jen jemne navadi a nikam umele neposouva. Pokud se clovek otevre, tak vysledky budou videt. Pokud ne, je to temer ztraceny cas.

Chodím k paní doktorce už nějaký ten měsíc a pomalu jí začínám důvěřovat. Myslím, že je přirozeně empatická a zkušená psycholožka, akorát mi ze začátku nevyhovovalo, když jsem musela mluvit spíše já ( což je ale pochopitelné, kvůli informacím...ale přesto...), Stále ale mám problém o spoustš svých trápeních mluvit...ono ale bude chyba spíše ve mě.